BAJONET - Bátldres (2012)

No tě péro sombréro. BAJONET na svém albu „Bátldres“ sáhli po naprosté dřevní podstatě thrash metalu s nehoráznou špinavostí rock´n´rollu a nasranou přímočarostí punku. Bajonet se opravdu věnují té nejostřejší rebelské podobě thrash metalu a své kratičké protest songy sázejí s kadencí ne nepodobné raným hard core sebrankám moshujících na všem pěkně nepěkném. Bajonet z pochopitelných taktických důvodů obloukem minuli minové pole progresivity i protileteckou obranu sofistikovaného umění. Prostě neberou zajatce, kteří by mohli ovlivnit prvotní záměr sdělení o nešvarech kultivované civilizace. Zde si mohou bratrsky potřást pravicí se stejně uvědomělými spolubojovníky z crust scény. I klubko jedovatých melodií ostnatého drátu jako by Bajonet zahlédli pouze letmo v zaměřovači, když si vyhlíželi další patřičný cíl tvrdého úderu. Ovšem nedá se říci, že by sázeli až na možná primitivní jednoduchost. Své tvrdě kalibrované motivy pečlivě vybírají, aby se prvoplánovité sdělení nemíjelo účinkem. Aby nepadlo na oltář výsměchu jednoduchosti. Ono bude bohatě stačit, že jednodušší intelektuálové zavírající oči před špínou společnosti, budou pranýřovat ostří Bajonetu za nepřínos umělecké hodnoty a kýčovitost textů. Tady je nutné si uvědomit, že většina bodných zbraní má dvojí ostří. Jedno ostří je ono sdělení samotné a to druhé pak způsob sdělení. Co se týká ostří způsobu, tak to se mi jeví jako sympatické. U ostří sdělení samotného bych pak viděl jisté textové rezervy. To ovšem záleží na úhlu pohledu. Kdo nerad nahlíží na krutou realitu, patrně nemá rád ani podobný druh kapel a připadají mu zbytečné. Jenže ono těch zbytečných věcí je mnohem více než se může zdát, jako třeba hladomor v zemích třetího světa, rasová i náboženská nenávist, bezohlednost vůči retardovaným osobám i lhostejnost vůči devastaci přírody. Žádná z uvedených věcí nemá umělecký přínos, tak proč by jej měli mít Bajonet. Je to jen pouhopouhá odpověď opozice. A to dobrá odpověď. 28.6.2013 (Rock´N´Roll Hell [8/10])