EDAIN - Of Those Who Worship Fire (2013)

Má-li někdo choutky strávit letošní prázdniny nějakým adrenalinem nabitým extrémním sportem jako třeba lézt po tajícím ledovci bez jištění, tak bych doporučoval jako sountrack album „Of Those Who Worship Fire“ Brňáků EDAIN. Ne, že by tohle album bylo nějakou extrémní záležitostí, ale jeho poslech je adrenalinový, neboť nabízí nespočet nečekaných momentů, stejně jako je očekáváte při svém letním dobrodružství. Navíc se vám toto album může stát příručkou pro přežití dobrodružství letního, abyste se dočkali i dobrodružství zimního, jako třeba lovení kober v Thajsku. Jak to myslím? Tak třeba spousta nadšenců adrenalinového sportu končí na vozíku díky zbrklosti a hřbitovy jsou plné přehnaně ctižádostivých mladíků. Muzika EDAIN není zbytečně ctižádostivá a už v žádném případě zbrklá. Je rozvážná a pečlivě promyšlená, přesto nabízí spoustu překvapujících zážitků. I pravidlo spěchej pomalu je zde naplněno do puntíku. Žádné rychlostní závody na čas ani zbytečné tepové výkyvy. I zdánlivě volné tempo po vyšlapané cestě může přinést překvapení, kocháte-li se pohledem jinam příliš dlouho. Ano, tato nahrávka dává prostor k rozjímání, přesto musíte dávat pozor, abyste nezabloudili. Jedná se o jakousi emotivní progresivitu bizarnosti. Pocit pevné půdy pod nohama je pouhou iluzí. Death metalový hipíci z jazzového baru nabízejí neslušný návrh jak si zvýšit adrenalin meditací zády k rozumu, přesto s pokorou k moudrosti. EDAIN nepotřebují krkolomností, aby se mohli nazývat progresivní chátrou. Nepotřebují ani více hudebních nástrojů než je nezbytně nutné pro vyjádření pocitu vzpurné blaženosti. Dalo by se debatovat o tom, zda-li album není trochu málo energické, jako i o tom, kdyby se ještě trochu ubralo na dynamice, jestli by to nebylo ku prospěchu emotivnosti. Jenže to by byly zavádějící spekulace, jako kdyby mrtvý horolezec probíral zpětně, jestli tu ruku měl dát radši tam, nebo jít vůbec jinudy. Stejně tak, jako se někteří z letních dobrodružství vrátí s nenaplněnými pocity, neboť svého cíle třeba nedosáhli, popřípadě špatně pochopili, co by jim měl adrenalin přinést, tak se nejspíše někteří odvrátí od dalšího poslechu „Of Those Who Worship Fire“, neboť se jim může celé album zdát pro rozumové i citové vnímání příliš pokroucené, i když bych si dovolil tvrdit, vzhledem k popularitě některých rádoby progresivních kapel, že se jim může zdát málo načančané. A v tom já právě spatřuji to kouzlo osobitosti progresivního minimalismu, ve kterém je veden i naprosto ukázkový booklet. No, a teď někteří rádoby intelektuálové budou řešit, zda–li se s porovnáním s debutem, či dokonce s předchozí kapelou ABSURD CONFLICT jedná o krok vpřed, či zpět, nebo taky stranou, ale já tvrdím, že je to cesta vzhůru a je potěšením něco takového poslouchat. Kdyby někoho zajímalo, proč tedy nedávám plný počet bodů, tak je to z důvodu, že patřím k lidem, kteří si jistý druh nerozvážnosti a zbrklosti oblíbili i nejen v adrenalinových sportech. 15.5.2013 (Rock´N´Roll Hell [8/10])