MANSLAUGHTER - Earthborn Daemon (2013)

Jo, tak tohle album by mohlo svým způsobem přimět peklo k inventuře. Už samotný název kapely MANSLAUGHTER dával tušit, co mě čeká a nemine a rozhodně jsem se nemýlil. A pokud mluvím o pekle, tak zapomeňte na vichřicoidní black metal či blasphemický death metal a vzpomeňme radši na peklo, jež tvořily thrash black metalové spolky v osmdesátých letech, jež se nebály opírání se o pekelnou berlu špinavého rock´n´rollu s planoucí vášní heavy metalu. Vždyť právě už jen přečtení toho názvu kapely mě vrátilo do oněch let rouhačské samolibosti obrácených křížů na každé džísce. Ovšem pokud má někdo obavy ze zatuchlého archaismu podvodníků nebes, tak ať si obrátí uši naruby tupým nožem a zadupe rozpaky do doutnajících parket. Drazí Poláci sice okořenili svou tvorbu dalším archaismem ranného death metalu, ale celé to peklo zabalili do moderního zvukového rubáše satanovy kovadliny. Ovšem jako by se ve studiu vyskytl svatý šotek, protože ne vše mi přijde tak, jak by mělo být a občas to nepříjemně zavrže v měchách při vhánění nečerstvého vzduchu při oživování ohně. Ale to jsou spíše drobné a možná i malicherné nedostatečky zachycené až příliš častým poslechem. Jinak se nejedná vyloženě o nic nového ve staré škole špíny. Kterej idiot by taky ve starý škole něco nového hledal. A ani skladby neoplývají nějak zvláštní nápaditostí. Ono když se chcete někomu smát, tak se taky smějete pořád od srdce stejně a nepokoušíte se o nuceně nápaditý smích. Základní stavebním kamenem hříchů je razance. Když se smějete, tak taky přeci od plic, jinak by to byla tak trochu křeč, což muzika MANSLAUGHTER rozhodně není. Když to tak vezmu, tak na albu ani není žádné výraznější skladby, jež by se dala nazvat hymnou pekelnou. V čem teda tkví ono kouzlo donucovacího aparátu nezdvořilosti opakovaného poslechu alba “Eathborn Daemon“? Jednoduchá to odpověď, velebnosti. Poláci do toho po vzoru starých fotrů řežou hlava nehlava, co se do svaté pokladničky milodarů vejde a absolutně nic neřešej. Z odkazů doby, kdy metal byl špinavým metalem a ne nažehleným odpadem, si berou jen tu nejzákladnější myšlenku nepodléhající zkáze. Bavit sebe i bližní své. Že to může v tý záplavě nabušených alb spoustu lidí třeba i nudit, tak na to sere pekelné pes. 18.4.2013 (Rock´N´Roll Hell [8/10])