THE ADDICATION - The Addication (2012)

No, když vám doma zamrzne voda, tak to je vcelku solidní průser. No, a co když někde zamrzne vývoj? Třeba ve Finsku je zima většinu roku. Ovšem v případě takových THE ADDICATION ta zamrzlost není vůbec žádným průserem. Právě jako by ta zima fungovala jako filtr špatného vývoje a tím pomohla staré škole thrash metalu se přirozeně přetransformovat v její melodický klon, bez toho, aby se ušpinil o nějaký ten rádoby moderní trend. Jako by si THE ADDICATION brali to nejlepší ze řezavosti thrash metalu, fofr melodiky speed metalu, náruživosti heavy metalu a z toho následně umixovali koktejl virtuozit, vhodný pro rychlou jízdu po namrzlých serpentinách. Možná, že by to nějakej rychlo poslouchající andílek s rychlo frekvenčním vnímáním zjednodušeně a okamžitě zařadil mezi power metalovou havěť, ale tomu se kapela brání a já to taky vidím poněkud jinak. Hned první dvě skladby „Burned Down“ a „From The Ashes“ jsou záležitosti, ve kterých se ničím nešetří. Rychlostí, dravostí, melodiemi, super chaotickými sóly, ani kombinacemi vokálů. Prostě parádní speed thrash tryzna za spravedlnost sjetých kol. Škoda, že se tohoto modelu mí drazí Finové nedrželi i nadále, neboť tohle by se dalo unést i v plné metráži. Ale v rámci pestrosti alba a variability dalších skladeb byly zařazeny i momenty, které možná až zbytečně snižují klouzavý efekt. Protože taková třetí „New Beginning“ opravdu přibržďuje jakási přeplácanost. I když to trochu napravuje parádní kytarové sólo na hony páchnoucí klasikou, tak jistý druh omezovacího retardéru by možná nebyl od věci. „Last Seconds On Earth“ je tak trochu ostřejší heavárna, která sice neuráží, ale ani extra nenadchne jako celek, i když se v ní nacházejí zajímavé momenty flexibility. Zato „Rust“ je parádní kombinací akustických i hodně thrashově nabroušených slok a melodického heavy refrénu. Tuhle věc prostě nejde nemít rád. Zpět do víru zběsilosti nás posílá „My Testament“, a i když opět může budit zdání přeplácanosti, tak se jedná o hodně dobrou záležitost, kterou prostě v mlékárně nekoupíš. Oproti tomu následující „Out From The Inferno“ je sice plná zajímavých hudebních nápadů, disharmonií, sól a sólíček, přesto pak skladba jako skladba tak nějak nefunguje. A nebo jsem nepochopil v čem to inferno probržďování vězí. Chuť nám spraví předposlední „No More Hero“, co by středně tempá dravá thrash sekeráž, protkaná ultra šílenými sóly a melancholickými výlety mezi zpřelámané stromy. Poslední „Last Sunrise“ sice začíná nadějně řádně ostře, ale přetaví se v trochu moc obyčejnou záležitost, jako by bez života, což je pro velké finále opravdu škoda. Finskou kapelu THE ADDICATION vidím jako krutě nadějnou, protože ten nebezpečnej potenciál v jejich nástrojích prostě je. Ale ať chci sebe víc, tak s celkovým hodnocením prostě výš nemůžu. Prostě by to chtělo malinko přetřídit, porovnat a hlavně nepřeplácávat, neboť pak ty výborný nápady nepadají na úrodnou půdu, ale do kanálu. A jelikož mají oba kytaristi z hůry dáno, tak bych se nebál i nějakých těch šesti kalibračních soubojů navíc. Přesto všechno je toto povedená deska. 22.2.2013 (Rock´N´Roll Hell [7/10])