Zde rádio Suomi, hlásí se nám Helsinky a nově vycházející hvězdička na scéně power
metalu, Epicrenel. Po vyhledání všech informací jsem zjistil, že tato parta muzikantů
se objevuje, nebo objevovala, ve skupinách jako jsou Amberian Dawn, Adamantra, Random
Eyes, Olympos Mons nebo Thaurorod. A ten, kdo se pohybuje v této scéně, už asi ví,
kam tím mířím. Ovšem, je to tak a hudební výraz skupiny Epicrenel je v duchu těchto
metalových kapel. Co mě však potěšilo, že si vytvořili svůj příběh, svůj vlastní projev,
kterým se snaží zařadit mezi ostatní. Není to nic objevného, nic co by posadilo některé
posluchače na prdel, ale mnoho kapel tak začíná a Epicrenel nejsou žádnou výjimkou.
Nicméně je tu jeden důležitý fakt, že tohle album je velkým krokem, aby se tato parta
dostala do podvědomí všech, kteří power metal mají rádi. Jejich debutní album „The Crystal
Throne“ nabízí skvělé melodie, strhující tempo, vyvážené vokály, kde Christian Palin
(Random Eyes) předvádí své opravdové kvality. Ve skladbách „Where Kingdoms Fall“ a
„Walls of the Cave““ je to opravdový zážitek. Je však třeba vyzdvihnout celý soubor,
kde kytaristé: Mikko Sepponen a Emil Pohjalainen svými nástroji opravdu hladí Lady
Melody po vlasech. Nebo ve skladbách „Floating Souls“ a „Guardian Fellhound“, kde mě
pro změnu zaujala drnčící basa Jukky Hoffréna. A v instrumentálním kousku „Skyride“
se zase vyřádili opravdu všichni. Energičtí kytaristé, úderný bicák Joonas Pykälä-Aho
a všechno to pak zabalil do jednoho balíčku klávesista Christian Pulkkinen aka Chrisma,
který se drží své role i v kapelách Adamantra a Simulacrum.
Když už by si člověk mohl myslet, že si trochu odpočinul, tak kapela byla absolutně
proti. Ve skladbě „Defenders of the Crown“ se znovu rozezněly napnuté struny, zvuk úderů,
činelů, paliček a klávesových rozmarů. A jestliže jste neměli ani teď dost, tak přichází
„The Fantoms' Grove“. Trochu uklidnění a volnějšího tempa pak přichází v „Conquering the
Throne“. Tato skladba je doprovázena, řekl bych, až scénickým vyjádřením tohoto dobrodružného
příběhu, kde symfonické party od středu skladby mají rozhodně navrch. Zajímavé a působivé.
Když Epicrenel začal svůj příběh instrumentálním voláním „The Calling“, tak i závěr tohoto
alba je v režii instrumentálního songu „The Coronation“. Je to vítězství, je to oslava,
je to korunovace. Symfonické grandfinále bylo sympatickou tečkou za tímto počinem, za albem
„The Crystal Throne“, které je prvním albem roku 2013, které mě opravdu moc potěšilo. 19.2.2013 (powerhome [9/10])
