SAWHILL SACRIFICE - Deus Humana Satanas (2013)

Halejuja, dcero, přišel jsem tě spasit a bibli si teď přečtu ze tvého klína. Jenže než začneme, podíváme se na budoucnost víry tvého bratra, jež vyvěstím z jeho střev. Pak pošlem bohu zprávu z uzlového písma na střevech tvých. O tvorbě Sawhill Sacrifice se dá jednoznačně říct, že jde o nekompromisní bohovraždu extrémním black metalem, ctícím tradice starých škol metalových. A i když občas obrátky obrábění křížů zvolní, zůstávají nadále důslední ve vyhlazovacím procesu. Hned úvodní „Void“ je prostě totální bestialita, určená pro fanoušky true black metalu, tíhnoucích k jeho extrémní podobě. Následující „Unhola“ se může jevit jako volnější, ale zakomponovaný thrashing prostě nemá smilování s topícím se v popelu svatých knih. A i když se většinou používá táhlé frázování pro umocnění pekelné atmosféry, tak zde byla zařazena i štěkavá kadence, jako by italské hysterky, jež si cákla svěcenou kyselinu sírovou do očí. „Wendigo“ vše vrací do naprostého blastu vichřičného, jehož ozvěna si hraje ve vypáleném kostele na nepřátelskou melodii souznění. „God In Man“ trochu ustupuje od nenávistných atmosfér, aby navodila atmosféru poněkud mysteriózní za pomoci téměř pagan doom metalového vyznění. K nastolení nového řádu není potřeba pouze bestiálního teroru nenávisti, ale stejně tak dobře může posloužit i očista terorem ducha. A parádní „Slow Black Rain“ jde ještě dále. Jako kdyby vyprávěla epickou depresivní baladu o utrpení hřebů, jež byly potřísněny krví nechtěného. Nejdelší skladba na albu a zároveň můj tip na nesvatý hit. A to využití blackového a deathového vokálu téměř unisono je naprosto famózní. Ovšem hned dalším tipem je zběsilá sekeráž „Great Ones“, něco na způsob "přidej se k nám nebo se nech rozsekat". Tahle věc prostě jede bez jakýchkoliv kompromisů. Za nejslabší, ale v žádném případě ne špatnou, z této kolekce sedmi pozdravů Vatikánu považuji závěrečnou „Solution“, která navozuje temnou atmosféru beznaděje ze čtení knih, které by čteny být neměly. V závěru skladby umocňuje onu atmosféru i chorál, který tam výborně zapadne, ale plnil by svůj účel zdařileji, kdyby byl lépe nazpívaný. Tak tahle rouhající se placička se opravdu povedla. Nejen, že se na ni nenachází jediná slabá skladba, jež by mohla dát šanci myšlenkám slabých, ale vyloženě mi vyhovuje seřazení skladeb, jež nedělá z alba dvě rozdílné součásti pekla, nýbrž části vzájemně se doplňující a podporující. 31.1.2013 (Rock´N´Roll Hell [8/10])