Eclipse, velice působivý název alespoň pro mě, nicméně většina určitě ví,
že to znamená zatmění, ať už Slunce nebo Měsíce. V tom horším případě temnotu
a zánik. V tomto případě se však jedná a švédskou hard rockovou partu z hlavní
metropole této obdivuhodné země, Stockholmu. Čtveřice těchto rockerů si po třech
albech, a to velmi solidních albech, pro nás připravila svůj čtvrtý zářez v podobě
fošny “Bleed And Scream“, která vyšla opět u Frontiers Records.
S klidným srdcem mohu říct, že to byla opravdu příjemná jízda, která až tak nezaváněla
krvácením ani křikem, ale poctivým hard rockem. Jedenáct kvalitních fláků vdechlo do mého
skromného příbytku atmosféru hard and heavy kapel osmdesátých let. A myslím, že nebudu
daleko od pravdy, když prozradím hned v úvodu, že kapely jako Europe, Whitesnake,
Accept, ale i Alice Cooper a jejich melodie, zde mají své místo. Proto jsem si jistý,
že vás některé melodie dostanou tak jako mě. Jako např. hned úvodní “Wake Me Up“ nebo
následující “Bleed And Scream“ – výtečné songy. Odkazy obdivovaných kapel z 80-tých let
jako kdyby vstaly z mrtvých a vtáhly mě svými nesmrtelnými melodiemi do svého světa.
Ano, jak typické; rytmus a harmonie, co se vryje do mysli, aniž by si člověk uvědomil,
jak je to „vlezlé“, samozřejmě, že v tom dobrém smyslu. Tohle se nedá zapomenout, tohle
je prostě super muzika. Ani hořká chuť – “A Bitter Taste“, v podobě zajímavého pomaláče
mě nevykolejila, i když to byla jistá životní zastávka, na které cosi končí, aby mohlo
znovu začít. A “Falling Down“ je toho důkazem. Začalo to pádem a pokračovalo voláním
o pomoc - “S.O.S.“ Přesto všechno skladby neskutečné síly. Osmý kousek “Take Back
The Fear“ mě fakt nadzvedl, rozhodně nejrychlejší záležitost této stříbrné placky.
Svižné tempo, kytarové rify, poháněné údernými bicími, vše okořeněné klávesami a vokál
Erika Martenssona, který rozhodně patří mezi nejlepší. “The Unspoken Heroes“ pak potvrdila
jen moje slova v úvodu, že atmosféra hard rockových kapel osmdesátých let je zde znát.
Byla to evoluce hard rocku i heavy metalu, a já osobně jsem moc rád, že dnešní kapely
na odkazy kapel starších třiceti let nezapomínají.
Kdo by si myslel, že závěr bude patřit nějaké pomalé skladbě, uzavírající tak kapitolu
tohoto alba, tohoto hard rockového zatmění, tak se šeredně mýlil, protože tahle parta se
s námi rozloučila tak, jak se s námi přivítala a to velice energicky. “After The End
Of The World“ byla skvělou tečkou tohoto výborného alba. Přímočaré, melodické, no možná
by se našla ještě další přídavná jména, ale asi bude nejlepší, když si to každý poslechne
a sám si nějaké to přídavné jméno k tomu přiřadí. Vážně to stojí za to. 24.1.2013 (powerhome [10/10])
