Tito tygří veteráni toho mají od roku 1978 ve své diskografii už poměrně dost a letos
se nám po čtyřech letech opět ohlásili vydáním nové desky. Tygers of Pan Tang měli vždy
asi trochu smůlu. I přes svoje nesporné kvality se nikdy nedostali ze stínu kapel typu
Iron Maiden, Accept nebo Judas Priest. Jejich nové album se jmenuje "Ambush", což znamená
něco jako útok ze zálohy, tak doufejme, že do toho chlapci šli naplno a nic si nenechali
ve spíži na horší časy, protože my chceme pořádný blitzkrieg.
Nenechte se zmást prvními tóny úvodní skladby "Keeping Me Alive", nejedná se o nechvalně
známý hybrid Metallicy a Lou Reeda, nýbrž o slušný začátek celkem hitově pojaté skladby,
která slušně jede. Typické heavy metalové riffy bez zbytečných kudrlinek nebo nějakých experimentů.
Druhá "These Eyes" začíná opět slibným, středně rychlým riffem, velice záhy však nabírá na
síle a stejně postupuje až do samého konce. "One Of A Kind" je další zdařenou exkurzí do let
osmdesátých, můžeme si poslechnout něco z hard rockových vlivů, tahle věc se opět dobře poslouchá.
"Rock ‘N‘ Roll Dream dokazuje, že kapela je aktivní už hezkou řádku let, a celkem bez dlouhého
přesvědčovaní uvěříte, že ten pravý Rock‘n‘Rollový sen, o kterém v této skladbě zpěvák Jacopo Meille zpívá,
kapela skutečně prožila. Další píseň, nazvaná "She", začíná pěknými riffy Robba Weira a Deana Robertsona
a uprostřed skladby se Tygers of Pan Tang navíc blýskli opravdu povedeným sólem. "Man On Fire"
krásně navodí atmosféru, která na britských ostrovech na přelomu 70. a 80. dekády panovala,
a skvělý refrén tomu všemu dá jen korunu.
Nyní se pomalu dostáváme do druhé části alba, ta začíná rychlou skladbou "Play To Win", která se mi
také po prvním poslechu hned zalíbila. Kulky létají, esa na obloze, tak se dotkni nebe, ano,
skladba je jakýmsi vyznáním k nebezpečné zábavě v podobě pilotování stíhacích letadel. V pořadí
osmá "Burning Desire" má baladický začátek, ale později trochu zrychlí. Následují skladby v pořadí:
"Hey Suzie" se po celou dobu nese v obvyklém středním tempu a hádajte, která dvě slova se zde
opakují nejvícekrát? "Mr. Indispensable" není špatná, nelze říct, že tu slouží jen tak do počtu,
ale na první poslech vás ničím vysloveně neosloví. No, a poslední věc na albu je skladba pojmenovaná
"Speed", opět parádní heavy metal, který pěkně válcuje. Zde nám bubeník Craig Ellis předvádí práci
s oběma svými kopáky. Abychom se zmínili o všech členech kapely, zmíníme ještě Gav Greye, který
se na albu "Ambush" stará o čtyřstrunný nástroj.
Naši tygříci pustili do světa album, které jako by vypadlo z oka svým kolegům z osmdesátých let.
A vlastně proč ne, žádný super moderní zvuk po Tygers of Pan Tang nikdo nemohl chtít ani očekávat,
chlapci si jedou to, co je baví hrát, a to, co mimochodem hrají skvěle už pěknou řádku let. Navíc opět
dokázali složit solidní materiál, který, myslím, rozhodně překoná předchozí dvě alba. Nejen díky tomu
jsem se rozhodl své hodnocení po několika dalších posleších ještě zvýšit na konečných osm bodů z deseti. 4.1.2013 (cermi-cermak [8/10])
