SAGITTARI: Začínáme se prokousávat novými skladbami

Když SAGITTARI vydali v roce 2008 svůj debut „Zaříkávač hadů“, jednalo se o příjemné překvapení na domácí power speed metalové scéně a v médiích se této desce taky dostalo patřičných vysokých hodnocení. O čtyři roky později kapela přichází s další nahrávkou „Albert Fish“ a v době zcela nedávné proběhl konkurz na nového bicmena, který v kapele nahradil Stanislava Plisku. Vokalista Ivoš Mazourek o tom již povídá více v následujícím rozhovoru.

Ivoši, pojďme tedy hned k tomu nejaktuálnějšímu, co se nyní v kapele děje. Jak je nastíněno v úvodníku rozhovoru, máte nového bubeníka. Můžeš nám prozradit, jak probíhal konkurz na jeho post, kolik bylo uchazečů a hlavně nám nového člena kapely nějak blíže představit?
Konkurz jsme vyhlásili koncem roku 2013 formou reklamy na našem oficiálním webu, na bandzone profilu a na fb profilu kapely. Inzerát jsme umístili i na rockmag.cz do kategorie „místa v kapele“. Hned v den vyhlášení konkurzu se nám ozvali dva bubeníci, což bylo příjemným překvapením a slibným začátkem konkurzu! Nicméně jsme nečekali pouze na to, kdo se ozve sám a začali jsme oslovovat i bubeníky „napřímo“ přes emaily či bandzone a facebook. To ale bohužel moc nefungovalo, jelikož dobří bubeníci mají většinou několik kapel a buď nabídku odmítli, nebo jsme na podmínky nechtěli přistoupit my. Celkem jsme měli dvanáct uchazečů o post bubeníka, z nichž jsme vybrali tři hlavní kandidáty, kteří splňovali naše požadavky. V lednu proběhly konkurzy, kdy jsme si bubeníky zvali samostatně. Nechtěli jsme svolávat konkurz na jeden den, chtěli jsme se každému zájemci věnovat na 100% a osobně se poznat. Do pomyslného finále jsme následně vybrali Milana Mačka a Vaška Nováčka. Aby bylo možné „férově“ posoudit hudební projev každého z nich, natočili si videozáznam. Po vyhodnocení jsme se rozhodli pro Milana Mačka.
Milan Maček je třiadvacetiletý bubeník, který hraje na bicí od roku 1999. Do roku 2006 hrál pod dohledem Jiřího Nedavašky. Mimochodem, Milan si této spolupráce velice cení. Od roku 2006 se postupně formoval, až zapustil kořeny v metalovém žánru. Povahově Milan do Sagittari bez problémů zapadnul, což je určitě dáno i jeho věkem! Popravdě řečeno, nás Milan na konkurzu totálně „rozsekal“...

Co vlastně musí splňovat muzikant, jenž by se chtěl stát součástí kapely jako je Sagittari? Jsou mimo toho, že oplývá jistou instrumentální zdatností, má kvalitní aparát a dostatek času věnovat se kapele ještě nějaké jiné podmínky? V některých případech jsem například zaznamenal, že nesmí mít rodinu (tzn. manželku a děti), žádné další závazky v jiných kapelách atd.
Dá se říci, že prioritními podmínkami byla hráčská zdatnost a dostatek času věnovat se kapele. Z toho vyplynulo i omezení počtu kapel, ve kterých by měl bubeník působit. I když není skoro možné najít bubeníka, který by měl pouze dvě nebo tři kapely, nám se to povedlo. Milan má kromě Sagittari pouze jednu kapelu Separation of silence. Žádná další zásadní omezení jsme nevyžadovali, většinou se dá najít nějaká společná cesta, aby vše fungovalo tak jak má. Pokud bychom se bavili o výhodách, určitě to byl pozitivní přístup ke kapele, osobní jednání, vlastní tvorba atd. Zkrátka asi vše, co může mít nějaký pozitivní přínos pro kapelu.


Stanislav Pliska s vámi natočil vaše druhé album „Albert Fish“. Proč se nakonec rozhodnul z kapely odejít?
Standa je špičkový bubeník a dle mého názoru byste dlouho hledali někoho, kdo by s ním udržel tempo! V době, kdy přišel do Sagittari (rok 2010), na tom kapela nebyla nijak zvlášť dobře. Po odchodu kytaristy Pavla Stejskala a bubeníka Petra Purketa, byl Standův příchod jasným zábleskem, který nás znovu „nakopnul“. Díky němu, jsme natočili album "Albert Fish" v SONO Records a dá se říci, že se na tvorbě výrazně podílel. Bohužel je skoro nemožné, aby se kapela typu Sagittari mohla živit v ČR pouze hudbou. My ostatní máme každý svoji práci a kapela je spíše koníček. Standa se hraním na bicí živí, čili je pro něj nezbytně nutné odehrát co nejvíce akcí. Ve chvíli, kdy začal pravidelně vystupovat s Tomášem Kočkem, nezbýval již pro Sagittari takový časový prostor, jaký by byl potřeba. Následná odmlka, jak koncertní tak i v celkovém dění kapely, nás utvrdila v rozhodnutí vyhlásit konkurz. Zbytek již znáte. Nicméně osobně si spolupráce se Standou obrovsky cením a jsem velice rád, že jsem měl možnost s ním hrát!


Pojďme nyní říct pár slov k tvému pěveckému projevu. Tvůj hlasový rozsah je opravdu úctyhodný, navštěvoval jsi v minulosti nějaké učitele zpěvu nebo jsi v této oblasti naprostý samouk? A přišlo rozhodnutí, že budeš zpívat zrovna power metal nějak náhle nebo je to směr, kterým ses chtěl vždycky ubírat? Přece jenom zpívat v těchhle „fistulích“ není zrovna jednoduché.
Vzpomínám si, že to bylo album "Keeper of the seven keys" od Helloween, co mě přivedlo k speed / power metalu. To mi mohlo být něco okolo 13 let. Všechno, co se na té dvoj-desce děje, je úžasné i na dnešní poměry, ale tehdy to byla prostě bomba! A k tomu všemu vynikající Michael Kiske! Pak už to šlo tak nějak samo... Na zpěv sem chodil nejprve k paní učitelce Šujanové, nicméně výrazný posun sem zaznamenal až u paní profesorky Hany Horké.


Nyní je asi hlavní prioritou v kapele nacvičit skladby s novým bubeníkem na živé vystupování. Jak to vidíš s novými písněmi a případnou další deskou? Máte už rozdělány nějaké další skladby, které by už například mohly zaznít na koncertech?
Playlist na letošní koncerty je skoro hotový a tak se postupně začínáme prokousávat novými skladbami. Momentálně mám rozpracovaných několik skladeb a dvě kompletně naskládané v midech. (Skládání hudby v midech je výrazné urychlení, jelikož se může každý skladbu naučit doma a na zkoušce se pak jen „dopiluje“). Během léta bychom chtěli natočit cca. dva singly a pustit je mezi lidi. Následně pak dotočit celou desku, která by snad mohla příští rok vyjít. Vlastně by to byl stejný postup jak u "Jedovatých řek" a "Kazatele", kdy byly tyto dvě pecky doplněny na album "Albert Fish" formou bonusů.


Když vyšla deska „Albert Fish“ mnozí zarytí speed metaloví fans tvrdili, že už to není ono, že jste ubrali na rychlosti a další věci s tím spojené. Mám pocit, že kapely tohoto stylu to nemají se svou tvorbou jednouché, protože když se rozhodnou byť jen nepatrně udělat něco jiného nebo nedejbože zvolnit, už je kolem plno názorů, že dřív to bylo lepší atd. Jak to vidíš ty?
Osobně je mi asi blíž první album "Zaříkávač hadů". Byla zde absolutní volnost při skládání a hlavně zde odvedl obrovský kus práce Pavel Stejskal (v podání skvělých sólových pasáží). Druhá deska "Albert Fish" byla již více svázaná do komerčních měřítek, což znamenalo ořezat leckdy i dle mého názoru skvěle propracované skladby. Téměř vždy došlo k ořezání epických pasáží, které na první desce jasně dominovaly a tvořily atmosféru celého alba. Na druhou stranu, právě zkrácení skladeb bylo kladně hodnoceno téměř všemi recenzemi, takže to určitě nebylo na škodu. Pravdou je, že druhé album zaujalo více posluchačů z tvrdších vod metalu, než album první. To je vlastně dobře, jelikož je tato skupina posluchačů podstatně početnější a tím má i Sagittari větší základnu fanoušků.


Jakou cestou se tedy budou ubírat nové skladby, budete pokračovat v tom, co jste započali na debutu nebo navážete na volnější věci z druhé desky, případně se hudebně vydáte zase trochu někam jinam?
Myslím si, že směr druhé desky funguje a nemáme v úmyslu se od něj výrazně odklánět. Řekl bych, že třetí album bude možná někde uprostřed, ale uvidíme.


Minulý rok jste navázali spolupráci s agenturou Kontra Production a manažerkou Štěpánkou Kubíčkovou. Vyvíjí se nějak tato spolupráce?
Bohužel, tato spolupráce nefungovala. Kontra Production je výborná agentura, která zastupuje přední české umělce a svou práci určitě umí. To je vidět například na turné Dana Bárty. Nicméně po půl roce, kdy jsme neměli ani jeden koncert, jsme se dohodli na ukončení spolupráce. Nyní sem převzal management kapely zpět a myslím si, že je to v momentální situaci nejlepší řešení.


Situace pro kapely v dnešní době není nejlepší. Kapel je hodně, koncertů taky, lidí chodí spíše čím dál méně, alba se stahují zadarmo z internetu. Napadla tě někdy otázka, kam se ještě ve svém stylu v naší malé zemi ještě vůbec posunout dál? Myšlenka, že byste se v České republice mohli s tímhle stylem uživit asi nepřichází v úvahu a těch peněz, co musí člověk do muziky vložit, není málo, aniž by měl vidinu, že se mu někdy vůbec vrátí.
Ano, to je pravda. Dokonce i velké kapely mají problém se uživit a až na pár výjimek to mají všichni hodně těžké. Dřívější zisky z prodejů jsou ty tam, čili nezbývá nic jiného, než jezdit po koncertech. To je ale také problém, protože návštěvnost akcí je zoufalá a hromada pořadatelů na nich prodělává. Tím pádem musíte domlouvat akce za žalostně nízké ceny, aby si kapela vůbec zahrála. Na druhou stranu je to pro nás především zábava, čili pro peníze to rozhodně neděláme.


Na závěr nám tedy prosím prozraď nějaké termíny koncertů pro letošní rok, kde bychom mohli Sagittari vidět a slyšet.
Nejbližší akce, na kterou se velice těším, je „Čukotské jaro“ 17.5.2014 ve Voděradech. Kromě Sagittari zde vystoupíme s bráchou v kapele Storm, která se dala na toto vystoupení dohromady. Navíc zde bude velká stage se skvělými světly a velice kvalitní sound. Další akce, na které určitě bude stát za to přijít, jsou například 21.6.2014 „BudrockFest“ v Českých Budějovicích, kde vystoupí i výborní Seven, 27.-28.6.2014 „Rockový mlýn“ s Dymytry či Totálním nasazením, 2.8.2014 metalový večírek v Olbramovicích s Rimortis a Eagleheart, 15.–16.8.2014 FestFest ve Velkých Opatovicích či 13.9.2014 v Sobůlkách s Citronem.
Koncerty postupně doplňujeme, takže určitě sledujte dění na našem oficiálním webu www.sagittari.cz