Píše rok 2000 a Arjen Lucassen se svým projektem zvaným AYREON vydává své páté
album “The Universal Migrator Part II: Flight Of The Migrator“. Ale jako správný
vypraveč bych se měl zastavit u části první: “The Dream Sequencer“, kde všechno začíná...
Příběh se odehrává ve 22. století, kde poslední z kolonistů na Marsu živoří, protože
dodávky zásob ze Země se po zničující válce v roce 2084 zastavily. Kolonista zapíná
stroj na virtuální realitu zvaný Dream Sequencer. Ten mu navozuje sny, které ho zavedou
nejprve do vlastního dětství na Marsu a posléze na výpravu zpět napříč historií lidské
rasy až k jejímu zrodu.
Část druhá začíná vyprávěním o poslední žijícím člověku - kolonistovi na Marsu, který
se uchyluje díky stroji zvanému Dream Sequencer do virtuální reality. Nastavuje program,
který ho přivádí nazpět v dějinách až k Velkému třesku. Zároveň s Velkým třeskem dochází
ke zrodu první duše zvané Universal Migrator, která se postupně rozpadá na milion dalších
Migratorů. Kolonista putuje vesmírem, který míří k Zemi. Dozvídá se, že jeho tělo již
zemřelo a stal se z něho nový Migrator...
Tento skvělý hudební koncept však začíná na samotném začátku chaosu, ve skladbě „Chaos“.
Jsme seznámeni, že systém Dream Sequenceru je on-line, jsme na začátku a vše může začít.
O příjemný instrumentální úvod se postarala sehraná dvojka Arjen Lucassen a Ed Warby,
který pro své kousky za bicími už teď má bodíky navíc. Oběma těmto výborným hudebníkům
ještě vypomohl americký klávesista Erik Norlander. Dvojka „Dawn of a Million Souls“
začala uvítací znělkou, kterou poté doplnily impozantní hamondky. Skladbě ve středním
tempu vévodil vokál Russella Allena (Symphony X). Jako celek to byla velmi působivá
skladba, které scházelo možná více rychlejších momentům, přesto jsem byl spokojen a
očekával následující, kde se podle bookletu měl mikrofonu ujmout Ralf Scheepers z Primal
Fear. Booklet samozřejmě nelhal a spojeným přechodem jsme tak vklouzli do „Journey on
the Waves of Time“. Opět střední tempo s působivými dvojhlasovými výměnami a Ralf,
co by hlavní aktér toho všeho, uprostřed. Mezihra v podání všudypřítomných hamondek
Erika Norlandera tak znovu zpečetila kvalitní hudební přednes této skladby.
Syntetizér s kytarou otevřel skladbu „To the Quasar“, složenou ze dvou částí: The Taurus
Pulsar a Quasar 3C273. Hlasový vocoder pak změnil hlas hlavnímu protagonistovi této
skladby takovým způsobem, že by někdo ze začátku stěží poznal, že se jedná o
Andiho Derise z Helloween. V první moment jsem si myslel, že tato skladba bude celá
v tomto tajemném a poklidném duchu, kde klávesové tóny doplňovaly kytarové a vokální
harmonie, ale po necelých čtyřech minutách klidné atmosféry se rozjely nabustrované
rify a v černém prostoru, zvaném vesmír, si razily cestu k nejbližšímu kvasaru.
„Podle posledních výzkumů se v blízkém vesmíru už kvasary nevyskytují. Černé díry
ve středech galaxií, již velké množství materiálu ze svého okolí pravděpodobně spotřebovaly…“
A cestou do černé díry začíná svůj příběh Bruce Dickinson, který se ve skladbě
„Into the Black Hole“, jenž tvoří tři koncepční celky - The Eye of the Universe
- Halo of Darkness - The Final Door - zhostil své role na výbornou. O symetrický
přechod do šesté skladby „Through the Wormhole“ se postaral sám Arjen Lucassen.
S klávesovými tóny, s kytarovým pozadím rozjel svižný let skrze červí díru.
Jako vokalista se zde objevil i Fabio Lione (Rhapsody of Fire). Opět zdvojené
vokály v refrénu daly možnost vyniknout vynikajícímu hlasovému potenciálu tohoto
italského pěvce. Velmi působivá a proměnlivá záležitost. Všudypřítomný Erik Norlander
a jeho hamondky se postaraly o start „Out of the White Hole (M31 - Planet Y - The Search
Continues)“. Kde nestačí ani černá ani červí díra, přichází bílá díra. Všechno, ale
začíná uvnitř srdce M31, známé jako Galaxie v Andromedě a pokračuje příjezdem na Planetu
Y, kde jsme se konečně přiblížili k známé soustavě. Ale do této reality začaly
pronikat iluze a sám poslední člověk-kolonista má znepokojující předtuchu, že v
jeho virtuální cestě nedosáhne planety Země. Finský pěvec Timo Kotipelto pak jen
potvrzuje, že hledání pokračuje… Osmá skladba „To the Solar Systém“ má dvě části:
Planet of Blue a System Alert, které vytvořily poklidný celek pokračující v hledání
modré planety. Zde se objevil Robert Soeterboek z méně známé skupiny Cotton Soeterboek
Band, ale i přes jeho nenápadný příspěvek se stala skladba velmi silnou.
V závěrečné „The New Migrator“ se dozvídáme, že hmotné tělo posledního člověka-kolonisty
v Dream Sequenceru umřelo a on se stává novým Migratorem. Jako vokalista se zde
objevil Ian Parry a za podpory výtečného hudebního pozadí tak uzavírá příběh druhý:
“The Universal Migrator Part II: Flight Of The Migrator“.
Vítejte tedy ve světa Arjena Lucassena a užijte si bezvadný poslech jeho další
metalové opery. 28.10.2012 (powerhome [10/10])
