Francouzi GOJIRA stoupají od předchozího alba „The Way Of All Flesh“ strmě
vzhůru, hlavně co se mediálního zájmu týče. Své důvody v tom jistě sehrálo
účinkování Joe Duplatiera v projektu bratrů Cavalerových Cavalera Conspiracy,
ale také turné s největšími ikonami metalové scény, konkrétně Slayer a Metallicou.
Ovšem, kdyby GOJIRA neměla za zády kvalitní alba, nic z toho by se asi nestalo,
takže doufejme, že za vším stojí kvalitní hudba, která žene kapelu k vrcholům.
Další stupínek k pomyslnému trůnu má název "L´efant Sauvage" a kapela na něm
předvádí opět kvalitní porci progresivního thrash death metalu, jestli se to tak
dá vůbec nazvat, jelikož hudba, kterou dnes produkují, se vyprofilovala do takové
podoby, že už není možné si je splést s žádnou jinou kapelou. Takže by se dalo říct,
že se jim podařilo uskutečnit sen všech skupin a to vytvořit si svůj vlastní styl
a zvuk, podle kterých je hned poznáte. Navíc GOJIRA přináší i tu přidanou hodnotu,
že nejenom že mají výše zmíněné atributy, ale ještě se dokážou album od alba vyvíjet,
aniž by ztratili svůj ksicht, což je obdivuhodné.
Album samotné se nese spíš ve středním tempu, které dává kapele dostatek prostoru,
vyhrát se s jednotlivými motivy tak, že stále musíte být ve střehu. Jistý valivý
groove nádech dodává albu potřebnou hustotu a zatěžkanost, do které GOJIRA přidává
sekané riffy, v kombinaci s progresivními melodiemi a technickými vychytávkami,
jenž nejednou vyústí v motiv, který byste od extrémní kapely nečekali, jako třeba
téměř až westernový motiv v úvodní „Explosia“, který je ale samozřejmě zabalen do
tvrdě metalového kabátu. Zajímavým útvarem je také pátá skladba „The Wild Healer“,
jenž je takovou pseudo instrumentálkou, kdy se jeden motiv opakuje pořád dokola a
kapela jen mění pozadí kolem ní. Další obdivuhodnou věcí, kterou má GOJIRA v malíku,
jsou její vzdušné refrény podpořené čistým zpěvem, které občas dají vzpomenout na
šílence Dewina Townsenda. Hlavní devízou toho alba je hra s detaily, na kterých GOJIRA
staví svůj projev, protože co si budeme nalhávat, ten groove thrash deathový základ
už před mnoha lety proslavily jiné skupiny. A tak GOJIRA vsadila na poněkud jinou
kartu, kdy rozvádí výše zmiňovaný hudební styl právě díky detailům do netušených
možností, kam se jejich mnohdy i slavnější kolegové báli zajít. Tam je GOJIRA jako
ryba ve vodě. A tak kouzlí neotřelé harmonie, kde byste čekali hrubé hoblování a
naopak přitlačí na pilu v momentě, kdy byste to ani nečekali. O různých kytarových
škrkačkách, melodicky-nemelodických vyhrávkách a basových linkách, které rozhodně jen
netvrdí rytmiku, ale jsou samostatným hudebním monolitem viz. skladba „Born In Winter“,
ani nemluvě. Joe Duplantier se se svým hrubším vokálem drží ve vodách předchozích alb
a tak i když popularita GOJIRY stoupá strmě vzhůru, od Joea se v jeho zpěvu žádných
ústupků nedočkáte, tak jak to mnohdy bývá zvykem u kapel, které při cestě vzhůru
zapomínají na své kořeny.
Jsem zvědavý, kam až se GOJIŘE podaří ve své pouti dojít. Jestli je čeká vrchol v podobě
headlinerů vyprodaných hal nebo cesta uznávaných vizionářů, kterým se nikdy nepodařilo
dosáhnout masové obliby. Myslím ale, že albem "L´efant Sauvage" mají nakročeno dosáhnout
vše, co budou chtít. 30.7.2012 (myval [10/10])
