Ač se to zdá téměř neuvěřitelné, polští raraši CHRIST AGONY působí na metalové
scéně už od roku 1990 a o tři roky později vydávají své první album "Unholyunion".
Od té doby však uplynulo hodně vody, kdy kapela prošla i mrtvým obdobím devíti
let 1999-2008, které vyplňovala jen kompilacemi. Zlomový rok 2008 přináší album
"Condemnation" a po třech letech je tady nové album "NocturN".
Na této desce se po dlouhých letech představuje nový bubeník a nejedná se o nikoho
menšího, než o Inferna z Behemoth, který zde působí vedle starých harcovníků Reashe
(ex Vader) a Cezara. Takže stará dobrá tříčlenná sestava dává tušit, že hudba, kterou
CHRIST AGONY produkují, bude spíše old school a poctivá práce, než mnoho vrstvení
kytarových riffů, i když je fakt, že studiová technika dokáže dnes různá kouzla.
To ale není případ CHRIST AGONY, kteří vsadili na jednoduchý, nikoliv však primitivní,
středně tempý, občas až doomový black death metal. Skladby mají ten správný rouhačský
feeling a mrtvolný dech, jenž se line z úst skomírajícího nebožáka. Nečekejte ale žádné
severské mrazení v zádech ani bzukot norských kytar. Hlavní inspirací pro hudbu CHRIST
AGONY jsou nesmrtelní Celtic Frost a jejich nepřekonatelné album "To Mega Therion",
a já to těmto maniakům nemám vůbec za zlé, ba právě naopak se díky jejich novému albu
vracím do doby, kdy metal, hlavně ten extrémní, byl hudbou pro pár nadšenců, ale pomalu
si budoval svůj kultovní statut. Táhlé, středně tempé riffy s nezaměnitelným zvukem se
zasekávají do těla a přinášejí ten skoro zapomenutý pocit, že v jednoduchosti je krása.
Kapela sází na syrový projev, a když se jim podaří vás dostatečně otesat, přecházejí
na řadu doomové polohy, kde se brodíte v bažině plné černé tmy a zlověstná atmosféra
sálá všude kolem. Výrazné kytarové melodie nebo akustické vybrnkávání jsou jen příjemným
zpestřením ve chvílích, kdy jste uvězněni v okovech těžkých riffů. Úsporná, ale přesná hra
bubeníka Inferna nepřináší žádné bubenické veletoče a brejky, jak jsme u něj zvyklí u
BEHEMOTH, ale pouze a nekompromisně tlačí valící se monolit kupředu a ničí vše živé za
podpory basujícího Reashe, který má na starosti i backing vokály. Donce i Cezarův vokál
nemá daleko od Tomase Gabriela z již zmiňovaných Celtic Frost, ale možná je to spíš
podobným frázováním, než barvou hlasu, kterou má Cézar více blackově zašpiněnou, ale jeho
artikulace je dobrá, takže je mu vcelku i rozumět a nejedná se jen o nějaké chrčení.
CHRIST AGONY nahráli album, které potěší nejen staromilce, kteří v jejich tvorbě uslyší
své dávné hrdiny, ale také možná otevře bránu těm mladším, kteří se na základě poslechu
jejich alba vydají pátrat po dobách dávno minulých. A tak si myslím, že album splnilo
svůj účel, připomenout to, co je věčné, ale také odhalit to, co je zatím některým ještě
skryto. 19.7.2012 (myval [7/10])
