Norská scéna je známá především black metalovými spolky, které nebojácně spalují
svým pomyslným ohněm metalová pódia. V mém hledáčku však zůstali zajímaví prog
metalisté Dimension Act se svým debutem "Manifestation Of Progress", který
vyšel 7. března letošního roku u Progrock Records.
Od první minuty typických progresivních riffů, doplněných klávesami
a bicími, které bylo jedná báseň poslouchat, se tato pouť začala kosmickým
chaosem - "Cosmic Chaos". Melodické refrény se sbory se nijak nepřetlačovaly
s přesnými linkami všech nástrojů a přes daný základ občasné záseky a
proti rytmy vyloudily na mé tváři úsměv. Dvojka "Industrial Evilution" se rozjela
pěkně svižně. Po několika vteřinách ticha a příchozího kytarového nástupu se
napětí uvolnilo, Dimension Act se otevřeli a kavalérie nástrojů ukázala v čem
je síla progresivního metalu. Rychlejší nástup pak vystřídalo střední tempo
doplňované charakteristickým vokálem Toma Vidara Salangliho. Je obtížné nevycházet
z daných postupů, ale i přesto se hráči snažili posunout tento žánr trochu jinam.
Překvapivá byla pak mezihra s pseudo mnišskými sbory v jasných a matematických
vzorcích, které se objevují ještě v závěru skladby. Úplný konec skladby se však
ztrácí v dáli, aby se mohl znovu objevit a volně přejít (napojit se) do skladby
následující. "Uncharted Waters" byla pokračováním putováním světem Mariuse Nilsena.
Působivé klávesové prvky s přesnou citací textu a čitelných kytar nás zavedly
do nezmapovaných vod, které se přes původní strach nakonec ukázaly jako neuvěřitelně
působivé. Asi nejzajímavější skladbou alba byla závěrečná "Drawing the Lines of
Mortal Existence". Nejenom že překvapila svou dlouhou stopáží (31:38 - což je docela
porce) ale i svou rozmanitostí, která byla rozložená do šesti částí. Po první
a instrumentální části "Pre-spective" se děj přesunul k "Transparent Reality",
kde se v duetu objevila zpěvačka Live Foyn Trios. "Illusion" a "Counterparts"
byly poté další ukázkou výtečné instrumentální práce. Pátou částí "The Battle Within"
jen potvrdili svou kvalitní technickou výbavu. V poslední části "A Different Perspective"
Tom Vidar doplňuje tento rozsáhlý hudební koncept opět o svůj vokál. Tato rozdílná
perspektiva tak uzavřela libozvučné představení progresivního putování za sny
Dimension Act.
Zajímavostí je, že všechny nástroje se nahrávaly v libovolných studiích; bicí v
Lionheart Studios, kytary v Dimension Studios, vokály v Diving Studios a klávesy
v Major Harmonies Studios a také v Dimension Studios. Následný mix se poté prováděl
v Lionheart studios a postaral se o něj Oyvind Lionheart Larsen pod pozorným okem
Toma Vidara Salangliho a Mariuse Nilsena, který album i produkoval. O závěrečný
mastering se pak postaral Henning Bortne v Oslo Mastering Studiu.
Norská progresivní scéna je tak zastoupena kvalitním nováčkem, který si i přes určitou
inspiraci u jiných kapel vytvořil svůj vlastní rukopis a jejich debut je opravdová
manifestace kvality - projev poctivé práce. 6.7.2012 (powerhome [9/10])
