Bolt Thrower je velmi známý pojem a díky jednomu ´příteli na telefonu´ (smích)
jsem se dostal k albu "Honour Valour Pride" z roku 2001. Po delší analýze
tohoto počinu jsem se podíval trochu do historie této death metalové party.
Přes čtvrtou křižáckou výpravu jsem se dostal až k žoldákům, resp. k jednomu žoldákovi,
abych byl přesný. Album "Mercenary" mě opravdu pohltilo a death metalové riffy mi
v hlavě zněly ještě několik hodin poté. Zřejmě proto jsem se rozhodl o tomto výtečném
albu napsat pár řádků.
Death metal jako žánr jsem poslouchal vždy okrajově, ale je mnoho kapel, které mě svým
přístupem uhranuly. Nehledě pak na takové skutečnosti, že se v takovýchto kapelách
objevovaly osoby něžného pohlaví, což bylo v dřívější době neobvyklé. Dnes je to zcela
normální jev a rovněž existují čistě ženské metalové soubory. Ale vraťme se k Bolt
Thrower. Ženský prvek této death metalové party se jmenuje Jo Bench a hraje na baskytaru.
Zbytek bandu je složen z mužských elementů - kytaristé Gavin Ward a Barry Thompson,
bicmen Alex Thompson a zpěvák Karl Willetts.
Úvodní "Zeroed" se rozjíždí velmi působivou rozehrávkou obou kytaristů, riffy se
formují a vyrážejí do války. Odstřelovač mačká spoušť, první mrtvý padá k zemi.
Je to nevýslovné utrpení zapomenutých válek. Nebo nezapomenutelných? Kdo by taky
zapomněl na války, které poznamenaly celé lidstvo. Bez ohledu na historická fakta se
tato skladba rozjela na výtečnou a já mohl nasát válečnou atmosféru, kde není žádná
spravedlnost, žádný mír, jen nespočitatelná úmrtnost. Karl Willetts to umí a svým hrdlem
rozesílá poselství pravdy a smrti do zákopů, do okolí plného nepřátel. Povědomé tóny
kytar uvádějí do pohybu další kousek tohoto alba "Laid to Waste". Nikdy nezapomenu na
ten výrazný a hutný zvuk, který pronikal všemi prostory mého pokoje. Je to další vítězství
death metalové syrovosti. Trojkou "Return from Chaos", co by návratem z chaosu, se znovu
přibližujeme k hranici válečné zóny. Pod riffy Barryho kytary se pak prodíráme ostnatým
drátem, abychom mohli nabít svoje ´kvéry´ a vyrazit za podpory celé skupiny do boje.
V titulní "Mercenary" se opět ukázaly kvality mistrů death metalových válečníků Bolt
Thrower. Jejich žoldák se vypravil do smrtící oblasti. Anonymní žoldák, kupec války
bez svědomí. Žádné slzy, žádná lítost, žádné odpouštění. Absolutně ´cool song´, který byl i
přes pomalejší tempo naprosto nejlepší skladbou této fošny. Pátá skladba "To The Last"
pokračovala v pomalejším tempu. Válečný stroj se však rozjel a ničil před sebou všechno
živé i neživé. Byl to instinkt přežití. Žádná důvěra. Ten, který přežil. Vyvrženec. Ten poslední.
Střídavé tempo podporované přesnými kopáky se fakt dobře poslouchalo. Zajímavým kouskem byla
i "Powder Burns". Zase jme byli připraveni na válku. Beze strachu a bolesti, s myšlenkami,
které nejdou popřít. Znovu připraveni na boj. Nepřátelské cíle a další bojechtivost se
ukazuje v "Behind Enemy Lines". Typické death metalové riffy pronikají skrze šedivý kouř a
bortí nepřátelskou linii. Devátý song "No Guts, No Glory" odstartoval výstřel z tanku.
A Bolt Thrower drtí vše.
Závěrečnou kapitolu tohoto válečného disku obstarala "Sixth Chapter".
Uzavírá tak jednu kapitolu, aby mohla začít nová. Jestli je to konec tisíciletí nevím,
ale je to určitě konec jedné z nejpůsobivějších desek této formace, kterou jsem slyšel. 18.6.2012 (powerhome [10/10])
