Čelní představitelé heavy doom metalu jsou na scéně už od roku 1984 a mají na svém
kontě pěknou řádku alb. Poté, co se po albu "Candlemass" (2005) již podruhé poroučí
jeden z poznávacích znaků kapely, zpěvák Messiah Marcolin, nastává pravá chvíle pro
Roberta Lowea, vokalistu spřízněných doomařů SOLITUDE AETURNUS a tak poslední tři alba
včetně novinky jsou plně v jeho režii, alespoň tedy co se zpěvu týče, jelikož hlavní
mozek kapely byl vždy basák Leif Edling a je to právě on, kdo rozhodl, že album
"Pslams For The Dead" bude pro kapelu labutí písní a po jeho vydání nadobro skončí.
Jak pravý staré pořekadlo "V nejlepším se má přestat" a jestli se to CANDLEMASS
opravdu daří, jen těžko říct. Kapela se vždy spíše držela svého tradičního pojetí
a tak kromě občasné výměny vokalistů nedocházelo na jejich albech k výrazným stylovým
posunům snad kromě alba "From The 13th Sun", které nasálo vlivy BLACK SABBATH ve větším
než malém množství. Takže i novinkové album se drží šablony, kterou CANDLEMASS sami
vymysleli (pokud pomineme již zmiňované BLACK SABBATH) a postupně vypilovali k dokonalosti.
První "Prophet" nabere po úvodních táhlých riffech poněkud rychlejší spád, a tak začínáme
pěkně zostra, hlavně v druhé půli songu by se dalo mluvit o nefalšovaném heavy metalu, až
jsem měl strach, že se kapela na stará kolena dala na trochu jiný žánr. Ovšem zatěžkaný
sabbaťacký riff a temná atmosféra hned v úvodu další písně vrací CANDLEMASS tam, kam opravdu
patří. Naléhavý zpěv Roberta Lowa v refrénech podpořený temnými klávesovými linkami
hostujícího Carla Westholma vytváří tu správnou tradiční doomovou atmosféru a já si
spokojeně pokyvuji do rytmu. CANDLEMASS alespoň v první půli alba zvolili formulku, kdy
svižnější skladbu s heavy metalovým nádechem protkanou sóly a šlapavou rytmikou s gradací
v refrénu střídá pomalejší a zatěžkanější kus s typicky táhlými riffy, temnou atmosférou,
která je občas vedena až do podoby, kdy je slyšet pouze jeden nástroj, buď kytara nebo basa,
kterou doprovází jemné cinkání činelů a naléhavý čistý, ale přitom silný zpěv, jenž se klene
jako hlas kazatele. Jakmile se album dostává do své druhé půle, začnou CANDELMASS sázet
na temné, téměř až melancholické skladby. Heavy metalový duch se pomalu vytrácí a nastupují
baladické pasáže s recitujícím hlasem a komornější atmosférou, která je ovšem velmi příjemná
a pomalu se omotává kolem těla. Vcelku velký prostor dostávají klávesy, které občas hrají
i dominantní roli, takže je mi trochu záhadou, proč jsou uváděny pouze jako hostující
nástroj, který například v podobě hammondek v osmé skladbě "Siren Song" obsluhuje Per
Wiberg (ex SPIRIUTAL BEGHARD, ex OPETH). Závěrečná "Black As Time" s hostujícím vokalistou
Matsem Levénem (ex AT VANCE, KRUX, THERION) je opravdu reprezentativní kousek, který má
v sobě veškeré atributy, jenž dělají CANDLEMASS Candlemassem, tedy heavy doom metal jak
se patří, se střídáním všech možných poloh, které kapela má kapela v rejstříku. Takže pokud
byste chtěli slyšet v jedné skladbě vše podstatné, co CANDLEMASS nabízejí, zkuste právě
"Black As Time".
Rozlučkové album "Psalms For The Dead" není lepší ani horší než jeho předchůdci, je prostě
dobré a v jistém smyslu téměř dokonalé. A tady je možná kámen úrazu. CANDLEMASS nejspíš
dospěli do bodu, kdy by mohli jednou za pár let nahrát ´dokonalé´ album se všemi jejich
atributy a fanoušci by byli spokojeni. Jestli by však byla spokojena i kapela, těžko říct.
A tak odpočívej v pokoji, tvá svíce sic zhasla, stále je však možné znovu ji zapálit.
Vivat CANDLEMASS! 15.6.2012 (myval [8/10])
