Italové ABORYM se vždy vymykali ze škatulky klasického black metalu,
a jejich hudební směřování bylo stanoveno už na debutovém albu "Kali Yuga
Bizarre", kde se jejich tváří stal industriální black metal a tak je
tomu do dnešních dnů i když...
Album "Psychogroteque" spatřilo světlo světa čtyři roky po svém předchůdci
"Generator" a nic nenasvědčovalo tomu, že by nemělo jít o kvalitního nástupce,
ostatně tak jak jsme u ABORYM zvyklí. Ovšem to, co přišlo s "Psychogroteque",
rozprášilo mé vnímání industrial black metalu na padrť. Styl, který jsem považoval
za dobrý a neotřelý, plný odlidštěnosti, ale i sálající síly, jenž podle mého dosáhl
vrcholu albem SATYRICON - "Rebel Extravaganza", má nyní nového krále. ABORYM totiž
na albu "Psychogroteque" dokázali do industrial black metalu vnést emoce a hru
s náladami, ovšem bez toho, aby ztratili cokoliv ze svého pekelného a studeného
výrazu. Album je postaveno na koncepčním příběhu z psychiatrické léčebny a tomu
je podřízena i hudební složka. Nejedná se tedy jen o klasické blackové sypačky s
bzučivým zvukem, do kterého někdy více, jindy méně, promlouvají syntezátory.
Dokonce bych ani netvrdil, že se ještě stále jedná o black metal, i když jeho
kořeny tu jsou jasně cítit. Peklo fyzické i duševní je na "Psychogrotesque"
vystavěno s takovým citem, až vám bude běhat mráz po zádech, toto je dekadentní
inferno šíleného schizofrenika, který žije ve vlastním světě plném sraček, kde pro
optimismus není místo, jen zmar nicota a zatracení. Rychlé, morbidní výplachy střídají
volnější choromyslná tempa, vše za doprovodu maniakálního schizo vokálu s neodmyslitelným
prostoupením všudypřítomných samplů, ruchů a zvuků - například mouchy. Automatické
bicí nebo pochodové rytmy živého bubeníka propletené s kytarami a syntezátory.
Několika minutové deklamování textu v italštině v atmosféře, ze které mrazí v zádech,
procítěná i šílená saxofonová sóla, útržky vážné hudby s operním ženským vokálem,
zvuky rozbíjejících se sklenic, zvonkohra nebo dětský pláč - to vše tvoří část
mozaiky, kterou doplňují techno rytmy s výraznými klávesami jako za zlaté éry
Electronic Body Music, neurčité hluky a ruchy pospojované v jeden celek...
a napříč tímhle vším se táhne black metalový očistec.
Navíc se ABORYM podařilo veškeré výše zmiňované atributy propojit tak, že máte pocit,
že jste na cirkusové estrádě, kterou připravilo samo peklo, ale kde má všechno svůj
jasný záměr, takže se daří nastolit pořádek v chaosu, nebo že by to bylo naopak?
Tady je veškerá logika málo platná, pochopit album "Psychogroteque" zdravím rozumem
prostě nejde. Jediná možnost je se nechat vtáhnout do tohoto šíleného kolotoče a jízdu
si užít, i když je možné, že se vám občas bude chtít zvracet nebo si podřezat žíly.
Na konci vám stejně zůstane pocit, že jste byli svědky něčeho neuvěřitelného, co je
třeba si rychle zopakovat. Totální apokalypsa a šílenství zhmotněné na "Psychogrotesque"
nemůže nechat nikoho chladným, ať už v dobrém čí ve zlém. ABORYM stvořili kult! 5.6.2012 (myval [10/10])
