Mekong Delta je zpět. Tato progresivní německá parta si po svém návratu
s albem "Lurking Fear" z roku 2007 a ještě lepším albem "Wanderer of the Edge of Time"
z roku 2010, přichystala lahůdku v podobě kompilace s názvem "Intersections".
Jedná se opravdu o výběr starých skladeb, které jsou nově přezpívané a samozřejmě
nově nahrané. Současná sestava vedená nejstarším členem kapely baskytaristou
Ralphem Hubertem, dále pak kytaristé: Benedikt Zimniak, Erik Grosch, zpěvák Martin LeMar
a bicí Alex Landenburg, přišla se zajímavým nápadem. Sám Ralph se ujal produkce a tento
výtvor pak předhodili lačnému metalovému podsvětí.
První kousek, který připlul po řece Mekong, až k její deltě se jmenuje "The Cure".
Tento lék je z prvního stejnojmenného alba skupiny. Metalová scéna se tak mohla
v roce 1987 seznámit s nově vycházející hvězdou technického thrash metalu.
Druhá "Shades of Doom" se nachází pro změnu na třetím albu "The Principle of Doubt" (1989).
Na tomto albu si naposledy zazpíval první vokalista této skupiny Wolfgang Borgmann,
zvaný ´Keil´. Jeho nástupce Doug Lee se objevil ve skupině až o rok později.
Albem "Kaleidoskope" (1992) se pak skupina dotkla metalového Olympu a jmenované album
získalo zaslouženě největší ohlasy a skladba "Sphere Elipse" patří k těm nejzdařilejším.
Nynější frontman Martin LeMar tomu dává opravdu zajímavý rozměr. Nesnaží se napodobovat
předepsaný rozsah výšek, ani skupina samotná se nedrží až tak přesných postupů. Kdo
zná dobře album "Kaleidoscope", uslyší, že jsou zachovávány jen melodické linky,
které vše ohraničují. Vše ostatní je volné. Tento přístup mě po prvním poslechu
trochu překvapil, ale zapůsobil. Následující "The Healer" z alba "Visions Fugitive" (1994)
je úderná a přesto klidnější skladba s heavy základem. Skupina se už na tomto albu připravuje
na obdivuhodný experiment zvaný "Picture at an Exhibition" (1996). Kdo to slyšel, asi ví,
o čem mluvím. Mě samotného to dostalo. Byl to neuvěřitelný poslech a před triem Uwe
Baltrush, Peter Haas a Ralph Hubert jsem musel smeknout. Byla to vlna těžkopádných a
nesouvislých melodií, která však přes některé nelogické modulace dokázala vyloudit i
špetku melodie. Pátý kousek nás znovu vrací k albu "Kaleidoscope" (1992) a to v písni
"Innocent?". Pomyslná nevinnost vystavěná na thrashových rifech. Je to prostě svižná a
energická záležitost. Skladbou "Memories of Tomorrow" se dostáváme k první ukázce jejich
výborného alba "The Music of Eric Zann" z roku 1988. Tímto albem se probudila neskutečná
metalová nestvůra, žijící v nelibozvučných tónech a v abstraktních významech strašidelného
světa kolem. Sám příběh němého violisty z ulice Rue d´Auseil, Ericha Zanna a jeho
melodií, pocházejících ze vzdáleného vesmíru imaginace, je plný strachu. Sedmička
"Heroes of Grief" z alba "Mekong Delta" (1987) se snaží přidržet nás v prokletém lese
Troos a ve smutku hrdinů, kdy se mocný Elric z Melniboné potkává s mladou lady Zarozinia
z Kaarlaku. Z příběhu plného slávy, smrti a bojů proti zlu se přesouváme do roku 1992.
Album "Kaleidoskope" a jeho song "Heartbeat". Hodně zajímavá záležitost. Moc se mi líbila
uvolněnost Martina LeMara. Žádná hlasová křeč. Byl absolutně svůj. Předpolední kousek
"Transgressor" z alba "Dances of Death (and other Walking Shadows)" vypuštěného do světa
v roce 1990 je podle mého nejslabší kousek tohoto výběru. Byl to kostlivec hrající na
housle, který zůstal nad hromadami umírajících a vyhrával melodie smrti.
Na závěr si skupina nechala skladbičku "Prophecy" ze své kultovní fošny "The Music of Eric Zann".
Strhující tempo bez nějakých složitostí vyjadřující thrash metalovou náladu té doby.
Prostě konec jak má být. Je to velmi pěkné shrnutí v nové košilce. 4.6.2012 (powerhome [9/10])
