Když vyšlo tohle album, byl jsem zrovna na vojně a ujížděl na skupinách jako
Voivod, Slayer, Coroner, Testament, Kreator a hlavně Bathory. Tenhle
´sólový projekt´ švédského multi-instrumentalisty Tomase Forsberga,
známého spíše jako ´Quorthon´, jsem si oblíbil albem, které jsem slyšel
jako první, a to bylo "Under The Sign Of The Black Mark", vydané v roce 1987.
Byla to neskutečná porce svérázného black metalu, který ohnivým vozem rozrážel
mlhy záhuby a na volání z hrobů zapaloval třináct svíček. Po tomto počinu
přišel Quorthon s deskou "Blood, Fire, Death" (1988) a Bathory chtěl každý.
I já jsme patřil do této kategorie nadšenců, a měl na džísce jejich nášivku.
To prostě muselo být. A když jsem dostal do ruky "Hammerheart", po jejím
poslechu zazněl z mých rtů jen úžas. Byl to neskutečný zážitek, pro někoho,
kdo miluje vikingskou mytologii jako já.
Už první skladba "Shores in Flames" byla vstupem, který mnohé překvapil. Byla
to změna. Volnější, valivé tempo, mírnější vokály, doprovázené výtečnými
sbory a skladby byly delší než tomu bylo doposud. Nová éra Bathory nastala.
Přes zvuk vln narážejících na břeh jsme se dostali v druhém kousku k "Valhalle",
Síni padlých, kam za doprovodu valkýr přicházejí padlí bojovnící - einherjové,
kteří se zde připravují na poslední bitvu (Ragnarök). Pod hromovými bicími a
působivými sbory jsme chtěli být pokřtěni v ohni a ledu, "Baptised in Fire and Ice".
Ve středním tempu pak Quorthon chrlí slova jako drak, co vypouští hrůzu. Kvílení
kytar je pak doprovázené skvělými sbory. Čtvrtá "Father to Son" se rozjíždí venkovským
intrem, kde přes štěkot psů můžeme zaslechnout výkřik rodící ženy a pláč narozeného
dítěte. Netrpělivý otec už přichází, dveře se otvírají, pláč se znásobuje a sbory
spouštějí impresivní skladbu. Zkuste se zaposlouchat do Tomasových vokálů a
jiných hlasových dopěvků. Výborná záležitost. Nejkratší, ale nejdojemnější na
albu je "Song To Hall Up High". Tato baladická vsuvka za podpory klávesového
outra přechází v následující "Home Of Once Brave". Typické Quorthonovy nabroušené
kytary a monotonní bicí se valily vpřed. Opět výborná práce s vokály tuto
skladbu posunula opravdu hodně vysoko. Samozřejmě, že nemohu zapomenout
na všudypřítomné sbory, které opravdu provázejí každou skladbu na tomto albu.
Atmosférickým intrem a dusotem koní se rozjel asi nejpůsobivější song na této
fošně - "One Rode To Asa Bay". Příběh o cestě k zemi Asa. Moudrá slova starců
a jednom z nich, který viděl dračí lodě na moři. Všichni ti z Asa Bay
viděli pak zázrak na obloze... Melodické, byť jednodušší, riffy se táhly celým
songem, který i přes tento monotónní výraz na mě působil velice ohromným dojmem.
Myslím, že "Hammerheart" je zaslouženě uznávané jako jeden z nejlepších počinů
těchto průkopníků epického viking metalu. 26.5.2012 (powerhome [10/10])
