Hudební chameleóni WALTARI, kteří si dali do vínku toto jméno po slavném
finském spisovateli jménem Mika Waltari, vtrhli na hudební scénu v devadesátých
letech jako velká voda a byli svého času jednou z vůdčích kapel stylu zvaného
crossover. Na svém druhém albu "Torcha!" vstupují do širšího podvědomí celé
metalové veřejnosti a na jejich hudbě začínají ujíždět fanoušci všech metalových
žánrů.
Hlavní postava, baskytarista a zpěvák Karsty Hataka, postavil kapelu, jejímž
posláním bylo hlavně bavit sebe a své okolí. A to se na desce "Torcha!" daří měrou
vrchovatou. Žádný hudební nápad není dost ztřeštěný na to, aby se nedal použít,
přitom WALTARI nepůsobí, jako nějaký kabaret nebo parodie sama sebe. Hlavní devízou
kapely je, že dokázala napsat opravdu hitové skladby, které baví, ale přitom se
nejedná o nějaké tříakordové tancovačky. Karsty Hataka toho má hodně naposloucháno
a tak dokáže čerpat s různých hudebních žánrů, které přetavuje do osobité podoby,
takže při poslechu desky "Torcha!" nemáte pocit, že by jste poslouchali mix různých
kapel, ale jsou to vždy jen WALTARI s vlastním ksichtem. Navíc Karsty jako zručný
baskytarista a hlavní skladatel občas používá svůj nástroj jako vedoucí prvek,
takže skladbám nechybí ani funky nádech. Karstyho věčný souputník, kytarista
Sami (dnes hraje také v KREATOR), jako kovaný metalista skladbám zaostřuje hrany
a sází poctivé metalové riffy. Díky této kombinaci na vás můžou WALTARI vytasit
úlet v podobě skotačivé "The Lie Of The Zombie", kde Karsty svým mečivým zpěvem
vytrubuje název skladby, dokud se nezačnete podupávat do rytmu, aby vás posléze
v některé další písni dostaly thrash metalové riffy s uhánějícím bubeníkem.
Po téhle jízdě zařadí WALTARI zpátečku a nasadí serióznější tvář, například
v podobě "I Held You So Lond", která je melodic rockovou záležitostí s kytarovými
výjezdy, jimž tepe v zádech téměř progresivní rytmika. Následující punková
"Dedicated To The Fly" opět smete všechno ze stolu a zábava jede opět v plném
proudu. WALTARI na svých starých albech měli zálibu v netradičních cover verzích.
Na albu "Torcha!" padla volba na skladbu "Vogue" od Madonny. To, jak kapela dokázala
tuto skladbu vyrvat z popově růžového župánku a nacpat ji do rockového koženého
kabátu s metalovými knoflíky, opravdu nemá chybu. Každá skladba WALTARI má svou
specifickou chuť a polohu, díky které se odlišuje od té předchozí, tudíž nehrozí,
že by album splývalo jako celek, ale přitom drží neuvěřitelně pohromadě, ať už
kapela brousí v rockových nebo tvrdě metalových vodách, vždy je to s jedním
velkým úsměvem na tváři a totálním nadhledem. Ze skladeb tryská energie a lehkost,
při kterých máte pocit, že to, co WALTARI předvádějí, absolutně bourá dogmata o
hudebních škatulkách a existuje jen hudba, tentokrát hodně dobrá.
Albem "Torcha!" se WALTARI ocitli těsně pod vrcholem, který nastal s následující
deskou "So Fine!", jenže nebýt "Torchy", kapela by si nevyzkoušela a neošahala, kam až
je schopna zajít, což korunovala již na zmíněném "So Fine!". Od té doby jdou WALTARI
pomalu dolů, když nepočítám album "Yeah! Yeah! Die! Die! A Death Metal Symphony In Deep C",
které bylo velmi netradiční záležitostí, a vydávají dnes už jen standardně dobrá alba.
Ta lehkost a nadhled ve spojování hudebních žánrů, jenž vyústily v hitové skladby
z období "Torcha!" a "So Fine!" se pomalu nějak vytrácí. 7.5.2012 (myval [10/10])
