Páté album legendárních zabijáků SLAYER s podtitulem "Seasons in the Abyss"
vyšlo v roce 1990. Album to určitě mělo lehčí než předchozí temně laděné
album "South Of Heaven". Fanoušci už věděli, že kapela se transformuje a
momentálně se nachází v nejlepší hudební i hráčské formě. V tomto období nesvaté
trojice desek "Reign In Blood" (otec), "South Of Heaven" (syn) a "Seasons in the Abyss"
(duch) se kapela vyšplhala na pomyslný trůn thrash metalu a od té doby vzhlíží na všechny.
Po vydání páté desky se kapela vydala na legendární turné CLASH OF THE TITANS TOUR,
kdy na pódiu vystoupili kapely MEGADETH, TESTAMENT a SUICIDAL TENDENCIES. Deska
má své doslovné vrcholy a finální proměné v rámci trilogie. "Sezóny v propasti" si
jako poslední odkroutili, jak legendární hudební producent Rick Rubin, tak i bubeník Dave
Lombardo. Ten odešel v roce 1992 po neshodě v kapele. Toho pak nahradil Paul Bostaph.
Pro milovníky úspěchů a vavřínů vypíchnu, že deska dostala v USA status třikrát platiny
a v Kanadě jedné platiny. Platinové označení se dostává za prodej miliónu kopií.
Obal desky se opět pohybuje v temných vodách a stejně jako předchozí dvojice desek
si neskrývá pozadí pekla, zla a zákoutí lidské duše. Legendární thrash crossoverová
kapela S.O.D. si na toto album i její obal udělalo legraci a udělalo parodii.
Naše pouť skrze zabijáckou stezku započneme u první "War Ensemble". Pětiminutová
přímočará řežba! Je to velký rozdíl, pokud se na předchozí desce úplně zpomalilo.
Každopádně se opět koná festival kytarových riffů dua King-Hanneman. Tito dva démoni
očarovali své kytary a dopouští se na ních rouhačských orgií. Kvílející kytarové sólo
utváří perfektně temnou atmosféru, kterou si album nechalo od svého předchůdce.
Jednoznačně nejde říci, že je to podobné s minulou deskou "South Of Heaven". Zvuk není
tak dusivý. Rád bych předběhl závěrečně vyřčení a mírně spoileroval. Deska "Seasons In The Abyss"
je přesný mix z dvou předchozích. Vlastní přímočarost a rychlost desky "Reign In Blood".
Z předchozí desky se ponechala temná atmosféra a snaha o velmi komplexní skladby.
K této kombinaci bych zopakoval, že v toto období se kapela nesla na vlně absolutní
hráčské i hudební formy. Příkladem ´reigninbloodovitosti´ je chytlavá "Blood Red".
Její houpavé tempo a chytlavé riffy se ukazují jako základ groove thrash metalu.
Toto středně tempé groove thrash metalové jiskření funguje! "Spirit in Black" je zase
esencí předchozího alba. Depresivnější skladba ještě dostává na dusivé atmosféře díky
psycho(patickému) kytarovému sólu. Ve čtyřminutové pomalé a (c)hutné "Expandble Youth"
si fanoušek vychutná bubenickou artilerií Dave Lombarda. Jaká škoda, že toto album bylo na
více jak deset let posledním, které odbubnoval. Lombardova forma gradovala a on si pak
založil kapelu GRIP INC., kterou rozhodně doporučuji. Následuje "Dead Skin Mask",
připravte si dýchací přístroje. Těžká a hustá skladba, která se těžce rozdýchává. Střední
tempo pomáhá nést velmi zabijáckou atmosféru a s každým kytarovým riffem se odkrojí kus
masa. Nedivte se přirovnání. Tato skladba je věnována Edu Geinovi. Prvnímu mediálně
známému masovému vrahovi (inspirace pro filmové vrahy Normana Batese nebo Buffalo Billa),
který byl považován za kanibala a nekrofila. Tento šílenec vykrádal hroby a z jejich
těl si utvářel obleky a masky -> Dead Skin Mask. Tomu už nestačilo a jeho chuť po čerstvém
mase ho dohnala k vraždám, za které dostal doživotí. Paradoxně zemřel v pokročilém věku
na rakovinu. Tolik k zabijákovi od zabijáků. "Hallowed Point" se od těžce dýchatelných
skladeb snaží utéct. Je rychlejší, agresivnější a hlavně přímočařejší skladbou, která na
ploše tří minut nechá proudit energii celé kapely. Na hodně tvrdé riffy a bicí se člověk
může těšit v "Skeletons of Society", kterou napsal Kerry King a má tam i doprovodný vokál.
Ten zkomponoval další kus psycho kytarových sól a kvílející kytara se nese po celou dobu.
"Temptation" snad vypadla z prvních desek jako např. "Show No Mercy". Přímočará, špinavá
a blasfemická záležitost. Zajímavé je použití zdvojnásobení vokálu Arayi, kdy v pasážích
je jeho vokál doprovázen echo efektem. Celkově se konec až na eponymní "Seasons in the Abyss"
nese ve špinavých a starých vodách. Devátá "Born of the Fire" je totální old school.
Tohle je SLAYER z 80.let. Zuřivé kytarové riffy, rychlé bicí a Araya štěká a vzteká se na
všechny strany. Jsme u konce desky a tam už jen jako grand finalé čeká "Seasons in the Abyss".
Dámy a pánové, přivítejte vrchol desky a zakončení nesvaté trilogie. Šest a půl minuty,
neuvěřitelná věc, kdy se mění tempo, nálady a celé vyznění. Začne se na vlně starých
BLACK SABBATH a je slyšet závan doom začátku skladby "Black Sabbath". Apokalypsa začne
gradovat a tep začne stoupat společně s instrumenty. Střední groove tempo, kytarové riffy
a tvrdé bicí - závěr hodný velkých králů.
Pátá deska "Seasons in the Abyss" pro mě završila nejpovedenější období kapely. Nesvatá
trojice desek "Reign in Blood - South of Heaven - Seasons in the Abyss" potvrdila vrcholnou
hudební i hráčskou formu. SLAYER ukázali transformaci z ryze špinavé old school kapely v
kapelu, která si utvořila vlastní styl i obličej. Jako jedna z mála kapel se může pyšnit,
že každá deska je jiná než předchozí a stále si drží znak i kvalitu MADE IN SLAYER.
To je známka velkých kapel a pochlubit se tím může málokdo. Příkladem můžou být TESTAMENT
nebo DEATH. Jsem moc rád a bylo mi ctí, že v retro okénku recenzí mi bylo umožněno se na
tyto desky podívat drobnohledem. Napsané recenze jsou převážně subjektivní a napsané pohledem
fanouška. O to více jsem se snažil vyzdvihovat detaily a poskytnout i nefanouškům pohled
dovnitř. Doufám, že jste si recenze i hudbu SLAYER užili.
"Seasons in the Abyss" kombinuje dva předchozí počiny. Poskytne mix temných a dusivých
atmosfér a nálad. Zároveň si udržuje agresivitu, rychlost a přímočarost. Je zde dobrý
kompromis pro fanoušky táborů "Reign in Blood" a "South of Heaven". Právem další kultovní a
legendární thrash metalový opus, který i po více jak dvaceti letech je živý a energický. 23.4.2012 (ThrashPanda [10/10])
