Goregrindová legenda a ikona Carcass začíná navzdory tomu, že by
se měla věkem teprve připravovat na školní docházku, předčasně dospívat.
Opouští hranice stylu a jak už naznačila na předešlém, dva roky starém
albu "Necroticism - Descanting the Insalubrious", vrhá se zcela do vod
melodického death metalu.
Placka se opírá zejména o práci kytar pánů Michaela Amotta a Billa Steera,
které doplňuje hrou na basu a svým netypickým štěkavým zpěvem Jeff Walker a
neomylný bicman Ken Owen. I obal fošny už není nijak gore a nezapře autora
H.R.Gigera. A cože chutného nám kapela s tímto zásadním dílem melody deathu
naservírovala?
Na vše následné nás dokonale připraví hned první flák "Buried Dreams", po kterém
fanoušci goregrindu asi začínali rvát kotouček z přehrávače, nebo si aspoň klepat
na čelo. Šlapající skladba ve středním tempu se skvělými riffy a kytarovými sólíčky.
Následující "Carnal Forge" je jak stvořená do mosh pitu, rychlá sypačka protkaná
jemným předivem kytar. "No Love Lost" je lenivě se převalující zvíře, vyštěkávající
Jeffovým hlasem své případné hrozby. A je tu titulka "Heatwork". Začíná pěkně od
podlahy, pár vteřin na zlom, kdy kytary zahrají sólo se sílou klasiky a vše se opět
rozjede. Rozmanitá skladba je pro mne prvním vrcholem alba. "Embodiment" - to je na
střídačku zas ta pomalejší. Dobrý kousek, kde vynikne práce Kena. Svižnější flákota
"This Mortal Coil" s výbornou souhrou a doplňováním obou kytaristů. "Arbeit Macht
Fleisch" - tady hoši kupodivu nezpomalí, naopak předvedou asi nejtvrdší řežbu na desce.
Zatraceně rychlý kus. Na tempu nesleví ani následující "Blind Bleeding the Blind".
Po chvilce se zlomí a přejde do pomalejšího tempa, které skvěle doplní Jeffův zlý hlas,
který snad vyzývá do akce samotné peklo. Hustou a valící "Doctrinal Expletives" si
představuji jako velkou vražednou bestii, která vás žene před sebou a jako toho pomalejšího
vás občas vtáhne pod sebe, zcupuje a zase vyplivne kousek do náskoku. Přichází
závěrečná "Death Certificate", další z vrcholů alba, která je neuvěřitelně hravá, ale
jak se jí jen zlehka dotknete, agresivně zaútočí.
Všechno má svůj konec. Album dohrálo, goregridové období slovutných Carcass bylo tímhle
flákem definitivně odpískáno. Myslím, že na těch 42 minut jste toho slyšeli až dost.
Kapela však měla před sebou ještě jeden (trochu předbíhám) skvělý majstrštyk.
Velká škoda, že už jen jeden a definitivní. V jistém smyslu však vidím jejich pokračování
v Michaelových Arch Enemy, aspoň co se týče kytarové hry a nezaměnitelných melodií a proto
pro mne tahle mršina ještě definitivně nezemřela, ale v Arch Enemy žije dál. 11.4.2012 (steblohaf [10/10])
