Otcové jednoho z nejextrémnějších hudebních stylů, zvaného grind core,
debutovali v roce 1987 albem "Scum", se kterým vytvořili nový pohled na
extrémní hudbu. Dnes, po čtrnácti studiových albech, přicházejí s počinem,
který opět nabízí něco víc než na co jsme nejen u NAPALM DEATH, ale celkově
u grindového žánru byli zvyklí. Kdo by čekal u kapely, která je stálicí na scéně
a dalo by se říct, že ´má své jisté´, nějakou revoluci? Asi málokdo, spíš jen standard,
což v podání NAPALM DEATH samozřejmě znamená tu nejvyšší kvalitu. Ale chyba lávky
přátelé, ne že by se již dříve kapela nepokoušela o experimenty ve své tvorbě
(mimo jiné album "Diatribes"), ale tentokrát se jim podařil opravdu husarský kousek
a to nahrát nejprogresivnější desku ve své historii, ale přitom si zachovat svoji tvář,
a tak tady máme "Utilitarian".
Album začíná pomalým rozjezdem a postupy, které dají vzpomenout na industriální scénu
devadesátých let a kapely jako GODFLESH, aby se vzápětí přiřítilo grindové tempo s
crustovými vsuvkami, což trvá jen několik desítek vteřin (přesně 52) a kapela se v
refrénu vrací k motivu podobnému z úvodní skladby, aby pak dál pokračovala v grindovém
duchu. Zpěvák Barney jede na plné obrátky a kytarista Mitch mu svými výkřiky zdatně
sekunduje. Druhá skladba a opět industriální začátek, který se postupně přelévá v
grindové šílenství, jemuž napomáhá hostující saxofon multiinstrumentalisty Johna Zorna,
což dělá s této skladby schizofrenní záležitost. Dál se pokračuje v grindovém duchu,
takže žádné experimenty, jen čistý grind core a opět vokální souboj Barney versus Mitch
Harris. Ke konci skladba zpomalí, abychom si vychutnali typické kytarové postupy made
in NAPALM DEATH. Ve skladbě "The Wolf I Feed" přebírá Mitch roli hlavního vokalisty a
v refrénech dokonce nasazuje čistý zpěv, který připomene FEAR FACTORY. Někdy jsou tyto
vokály přisuzovány Barneymu, ale při živém vystoupení N.D. jsem se na vlastní oči přesvědčil,
že tuto úlohu vzal na svá bedra kytarista Mitch, který už dříve svým vokálem na albech
N.D. přispíval, ale nikdy to nebylo v takové míře jako tentokrát, kde by se některé skladby
daly označit jako duety. Řekněme, že NAPALM DEATH zvolili cestu mírnějšího šoku a tak se snaží
vždy po experimentálnější skladbě přijít s grindovou vypalovačkou, aby tak album uspokojilo
jak fanoušky novátorství, tak i klasicky smýšlející grindery, což zejména v polovině alba
zastupují crust grindové vypalovačky "Quarantined" a "Collision Course", mezi nimiž je
vklíněna "Fall On Their Sword", která opět svým refrénem v pomalém tempu s klenutým čistým
zpěvem bude zvedat ortodoxní fans ze židlí. Ke konci alba kapela už tolik nešokuje a jede spíš
v tradičním duchu grindových sypaček, i když občasné industriální polohy propašuje i sem, ale
je fakt, že postupně si na ně člověk zvykne a navíc jsou tak dobře zakomponovány do celkového
vyznění skladeb, že působí jako jednotný monolit.
Jsem velmi rád, že se NAPALM DEATH nebáli překročit svůj vlastní stín a nevsadili jen
na jistotu tak, jak to dělá hodně zavedených kapel a natočili album, které má velký potenciál
posouvat hranice extrémní hudby, ale ne ještě k většímu extrému, ale k větší variabilitě
a neortodoxnímu přístupu. I tak je "Utilitarian" pořád pěkný grind bordel, na to vemte jed. 4.4.2012 (myval [9/10])
