Je až neuvěřitelné, že ikony grindcoru Napalm Death jsou na scéně již více než
třicet let. Tahle parta formovala žánr, ovlivnila tisíce dalších kapel, zasvětila
tisíce fanoušků do světa extrémní hudby... i přesto všechno zůstávají svoji.
Napalm Death - to je záruka kvality, poctivosti a jedinečného rukopisu. Nástupcem
tři roky starého počinu "Time Waits for No Slave" se letos na konci února stalo
album "Utilitarian". Celkově již čtrnáctá řadovka v bohaté diskografii Napalm Death
vyšla u labelu Century Media Records.
Asi nemá smysl nějak důkladně popisovat hudbu Napalm Death. Rané období chrastivého
grindcoru na albech "Scum" a "From Enslavement to Obliteration" je již nenávratně pryč,
stejně tak je zapomenuto i ono ´experimentální´ období kapely kolem roku 2000.
Napalm Death si však počínají jako správní zkušení matadoři a nasbírané zkušenosti vždy
uměli dobře prodat. Nejinak je tomu i na novince "Utilitarian". Celá čtveřice vedená
hlavním mozkem Shanem Enburym vsadila na osvědčené koně. Na desku vysázela celkem šestnáct
válů včetně úvodního intra, které se již pro Napalm Death také stalo typickým.
Tentokrát ve mně evokuje pocit, že se bude jednat spíše o nějakou industriální kapelu.
S příchodem první skladby "Errors in the Signals" je však vše při starém. Tolik typický
death/grind vedený Barneyho řevem. Tradičně brutální bicí a agresivní kytary jsou dalšími
poznávacími znameními Napalm Death. Do toho všeho strýček Shane drhne struny baskytary
a burácející kolos je na světě. Tedy nic moc nového pod sluncem, nic převratného, ale
pořád zatraceně dobrého. Napalm Death jsou stálice a snad ani neumějí nahrát něco špatně.
Instrumentálně vše znovu na 110%. Jenže nebyli by to Napalm Death, kdyby do svého
death/grindu nepřidali nějaké speciální koření nebo technickou vychytávku. Na mysli mám
například vokál Marka ´Barneyho´ Greenwaye. Jeho nezaměnitelný zpěv je jedním z poznávacích
znaků legendy z Birminghamu. Tentokrát však hned několikrát ukázal, že umí hudbu Napalm
Death obohatit například temným chorálovým zpěvem ve skladbě "Fall on Their Swords".
Vál "The Wolf I Feed" zase vyniká jeho čistým hlasem. Další pochvalu pak zaslouží i
doprovodné vokály, které má na svědomí Mitch Harris. Dodávají tak jednotlivých skladbám
tu správnou příchuť. Deska "Utilitarian" funguje perfektně od začátku do konce.
Je blbost rozepisovat se zde o každé skladbě zvlášť. Těch šestnáct kousků dává dohromady
velmi povedenou a údernou mozaiku, kterou Napalm Death složí do Vašich uší za šestačtyřicet
minut.
Osobně musím uznat, že nové album "Utilitarian" mi úplně nezachutnalo hned na první
poslech. Po slovech typu ´hmm klasický Napalm Death´ jsem však po desce sáhl ještě
několikrát a s každým dalším poslechem objevoval skrytá kouzla těchto mistrů.
"Utilitarian" je tedy rozhodně další opravdu povedené album. Vše podtrhuje výborný zvuk
a produkce. Napalm Death tak znovu potvrdili, že jsou velkou a jedinečnou kapelou.
I když oni již dnes nic potvrzovat a dokazovat vůbec nemusí. 3.4.2012 (Thrashator [8/10])
