Celé lidstvo hledá pravdu, spravedlnost a krásu. Věčně hledáme pravdu,
protože věříme jenom ve lži, které jsou uloženy v naší mysli. Hledáme
spravedlnost, protože v systému víry, který máme, žádná není. Neustále hledáme
a hledáme a přitom je již vše v našem nitru. Smrt není naším největším strachem;
naším největším strachem je riziko žít - riziko žít a vyjádřit, kým skutečně
jsme. Být sám sebou je největší lidský strach. Naučili jsme se žít tak, že zkoušíme
uspokojit požadavky jiných lidí. Naučili jsme se žít podle názorů jiných lidí,
protože máme strach z toho, že nebudeme přijímáni a že nebudeme pro ostatní dostatečně
dobří...
Švédská parta Axenstar se v loni vyjádřila na svém albu "Aftermath" beze strachu,
jak tato deska zapůsobí na ostatní a jestli splní jejich požadavky. Po pěti letech
se objevila s materiálem, jehož následkem byly diskuze, proč tak jednoduché a přímočaré
melodie. Pro některé jevící se jako triviální. Odpověď je jednoduchá; to je Axenstar.
Jasný, stručný a hlavně melodický koncept podporovaný srozumitelným vokálem.
V případě hlavního tvůrce skladeb, zpěváka a baskytaristy v jedné osobě Magnuse
Winterwilda se jedná o příjemný projev nepřevyšující standardní power metalový vokál.
Po prvním poslechu celého alba jsem zkonstatoval, že zde není nic, co by mě překvapilo
a nic co by zkazilo dojem z tohoto poslechu. "Aftermath" je jasným rukopisem této skupiny
a každá skladba má svou formu. Svižný nástup se místy střídal se středním tempem,
které vyplňovaly decentní klávesy. Vše doplňoval Magnusův srozumitelný a téměř neměnný vokál.
...když poslední z velkých měst padlo, pak jsme si uvědomili následky všeho, co nás potkalo.
To nám však dalo sílu, abychom postavili nová města, novou říši... tak se jeví titulní
"Aftermath". Klávesové party, které osvětlily střed tohoto songu a pěkné vyhrávky obou kytaristů
udělaly z této skladby bezvadnou záležitost. Dalším a zajímavým kouskem je "Dead Kingdom",
co by parafráze na umírající a nově vznikající království, kde on je strážce světla nového
království. Výtečná záležitost postavená na sborech a opět excelentních klávesách.
Zrození se občas neobejde bez boleti, bohužel i konce jsou někdy doprovázeny bolestí.
Závěrečná "Forever the Pain" pak poukazuje na bolest i strach.
Kdybychom žili beze strachu, kdybychom se milovali, nezbylo by pro negativní emoce žádné
místo. Kdybychom žádnou z těchto emocí nepociťovali, bylo by logické, že bychom se cítili
dobře. Když se cítíme dobře, je dobré všechno okolo nás. Když je vše kolem nás báječné,
činí nás to šťastnými. Milovali bychom vše okolo sebe, byli bychom sami se sebou spokojení
a šťastní se svým životem. Krásné kdyby a krásné kdy... kdyby nebylo strachu.
Poslech alba "Aftermath" má za následek příjemně strávené odpoledne ve světě melodického
power metalu. Časově jsem se přenesl do Västeras, města rozkládajícího se na březích jezera
Mälaren, které se řadí k městům s nejdelším pokrytím cyklostezek ve Skandinavii a užil si to. 12.3.2012 (powerhome [9/10])
