Je zajímavé pozorovat různé muzikanty z metalových skupiny, jak si vyhledávají
klidná zákoutí pro svá sólová alba. V uměle vybudovaných studiích si hrají se
zvuky, kombinují a pak vypustí někdy i velmi překvapivé sólo placky. Z pochopitelných
důvodů tedy prostoru pro vlastní nápady volí tento sugestivní způsob sebevyjádření.
Jedním z takovýchto hudebníků, kytaristů je i Sami Raatikainen, známý z působení
v německých Necrophagist a finských Codeon. Obě tyto smečky svým způsobem patří do
tech death metalového pantheonu. Sami se dostal k Necrophagist po odchodu Christiana
Müenznera, který mj. působí v Mnichovské smečce Obscura.
S finskými Codeon Sami nahrál velmi zajmavý debut. Po dvou letech však umírá na leukemii
baskytarista Lauri Mailasalo a skupina se stává neaktivní. Po několika koncertech s
Necrophagist se uzavírá do studia a zákládá Radiance. Jako vokalisty oslovil Matse Levéna
z izraelské progressivní party Amaseffer (někteří určitě budou pamatovat na jeho vokál v
At Vance nebo Therion) a Nooru Häkkinen pro změnu z experimentálního one man projektu
Noradrenaline.
S bílým, tak trochu obyčejným obalem, jsem byl zvědavý, čím mě ohromí sólo debut tohoto
finského mulitinstrumentalisty.
Úvodní intro "Lambda 475" se přelilo do titulní "The Burning Sun". Rozezněla se 7-strunná
kytara, která je svým způsobem stále populární a to nejen svým charakteristickým zvukem.
Rozjela se lehká kavalérie math metalových riffů. Vše za podpory nepřehlédnutelných kláves,
které po chvíli uvolnily to časově přesné napětí letmým dotekem progresivního metalu. Mats
Léven se poprvé projevil a Radianci vdechl život. K mému překvapení se už v této skladbě
nejednalo o předpokládaný technický nátěr. Hudební koncept byl postaven na častých proměnách
a přechody z tvrdého progressivního světa do světa ambientní pohody mě vážně mile překvapil.
"Lambda 610" - instrumentální vsuvka jenž přesunula mé vnímání do melancholické "0". Mats
při klavíru = uvolnění. Čtyřka "Downward Spiral" se stala pokračováním titulní skladby.
Působivá jízda s proměnlivými náladami ukončila další vlnová délka "Lambda 690". Na závěr
si Sami nechal prostor pro obsahem výstižnou "Conclusion". Math metalový nástup a proměnlivé
postupy. Výraz celé skladby nenechá nikoho na pochybách, že by Sami patřil mezi skupinu rádoby
math metalových borců, kteří nahrávají svá alba v soukromých studiích, kde jim moderní doba
nabízí velké možnosti, jak si pohrát se zvuky. Jeho přístup a cit pro hudební ztvárnění
svých nápadů jsou více než působivé. Závěrečná pasáž za podpory klavíru a jemného vokálu
finské nezávislačky Noory Häkkinen je toho důkazem.
Celý tento výtvor je opravdu rozmanitý. Názorná ukázka toho, že progressivní metal má stále
co nabízet. "The Burning Sun" je opravdu zajímavé a působivé album. 25.1.2012 (powerhome [9/10])
