Je tomu již předlouhých čtyřiadvacet let, co legendární crusteři Amebix
z bristského Bristolu vydali své druhé a kultovní album "Monolith". Následovaly
dlouhé roky útlumu a temna a jediné, čeho se fanoušci Amebix od kapely dočkali,
bylo vydání několika kompilací a živáků. Naděje, že se legenda znovu probudí k životu
se staly realitou v roce 2008, kdy The Baron Rockin Von Aphid (vokály, basa) a Stig
Maximus (kytara) k sobě přibrali bicmana Roye Mayorgu (ex-Sepultura) a rázem byl
očekáván velký návrat. V loňském roce Amebix vydali EP "Redux", které však obsahovalo jen
tři staré vály. Nová řadovka byla ohlášena na rok 2011 a také skutečně letos v září vyšla.
Jsem fanouškem staré školy crust/punku a tudíž mě nemohly minout ani staré desky
Amebix. Starý a chrastivý zvuk kytar, nakřáplý vokál, špinavý zvuk, atmosféra jako na
poslední cestě životem a především drtivá vlna energie valící se ze všech stran.
Upřímně řečeno - z návratu Amebix jsem měl rozporuplné pocity. Dopředu jsem věděl,
že kapela velice těžko překoná nebo alespoň napodobí své staré období, ale zároveň jsem
tajně doufal, že se hudba Amebix neodkloní do úplně jiných vod. Amebix své návratové album
pojmenovali "Sonic Mass" a nahráli na něj celkem deset skladeb. Nečekejte žádné sypačky,
protože stopáž celé desky přesáhne čtyřicet minut.
Otvírákem desky je vál "Days". Úvod skladby se nese v pomalém tempu, plném melancholie.
Čistý vokál jakoby vzdáleně připomínal Quorthona z alb Bathory v 90.letech. Také kytary se
nikam nehrnou a Amebix pro celé album připravili atmosféru, ze které běhá mráz po zádech.
Ve druhém válu "Shield Wall" je již klasický zvuk kytary, kterou doprovází vřískot a jakési
sirény v pozadí. Staré Amebix bezpečně poznávám až ve třetí skladbě "The Messenger". Nahoru a
dolů, tolik typické riffování a především chorobný vokál, jsou jasným znamením. Každý posluchač
však musí poznat, že se Amebix ponořili i do vod doom metalu. A to pořádně. Následující
"God of the Grain" výrazně přidá na tempu celé desky. Pasáže v rychlejším tempu, které udává
nový bicman Roy, mají nádech onoho old school crustu. "Visitation" pro změnu začíná
"houpavou" pasáží a melodickou linkou kytary. S příchodem Von Aphidovým vokálem, který je
plný hněvu, ale také dokáže mírumilovně "vyprávět", celá skladba několikrát změní své tempo.
Následují dvě titulní skladby "Sonic Mass Part 1" a "Sonic Mass Part 2". První část je
jakýmsi intrem, které dává celé desce poněkud epickou aranži. Část druhá jsou nefalšovaní
Amebix. Dřevní kytary a riffy, které se pěkně zarývají pod kůži. Přichází skladba "Here Come
the Wolf", která v sobě neskrývá silný doom metalový vliv. Temnou, potichu se kradoucí
pasáž střídají rychlé riffy a povedené kytarové sólo. Závěr desky obstarají skladby
"The One" a "Knights of the Black Sun". Prvně jmenovaná je přímým odkazem na staré Amebix,
jen v moderním hávu. Závěrečná "Knights of the Black Sun", která vyšla také jako singl,
zase reprezentuje současnou tvář kapely. Jedinečná atmosféra, pomalý a "jemný" úvod, který se
postupně přenese do doom metalové podoby, silně okořeněnou odkazem na osmdesátky.
Musím se přiznat, že po prvních posleších mi deska "Sonic Mass" moc pod vousy nešla,
ale s přibývajícími poslechy jsem albu opravdu přišel na chuť. Nečekejte, že Amebix budou
válet jako v dobách, kdy formovali žánr, ale kapele se velmi dobře podařilo skloubit starý
odkaz crust/punku s moderním zvukem a doom metalem. Zarytí fandové starých desek asi
"Sonic Mass" moc dobře nepřijmou, ale trochu otevřenější posluchač si album jistě oblíbí.
Trochu bych to přirovnal například ke švýcarským Celtic Frost. Jejich old school black metal
později vystřídal doom s prvky gothic metalu, přesto v jejich hudbě člověk cítil odkaz
na "Morbid Tales" či "To Mega Therion". Podobně je to i s novými Amebix a já věřím, že si
deska "Sonic Mass" své místo určitě najde. 10.10.2011 (Thrashator [8/10])
