Když jsem zaslechl na jaře 1995 první singl z této desky, v první chvíli jsem ani
nemohl uvěřit svým uším. To jsou nový Saxon? V podstatě heavy základ byl stejný,
ale zvuk kytar byl oproti předešlým deskám ostřejší a výraznější. Singl "Dogs of War"
jsem si poslechl nejméně 5x než jsem vstřebal ty překvapivě ostré kytary. Po třech
letech čekání na dalším albu skupina vyrazila z takovým "nátěrem", myšleno s porovnání
k albům minulým.
První skladba singlu se stala i otvírákem celého alba. Titulní "Dogs Of War" se rozjela v ostrém
soundu, jako kdyby chtěli tito žoldáci nebo psi války, jak chcete, ukázat, že se zapomíná,
za co opravdu bojovali a že smrt je někdy nemilosrdná. Přesto někteří vojáci jsou hrdí na své
poslání a pyšně stojí při každém nástupu před svým úkolem. Dvojka "Burning Wheels" je rozjezd na
plný plyn. Řev motorů. Pedál na podlaze. Je to závod a sláva, na kterou čeká každý závodník.
Rychlé stroje vítězí. Kytary na maximum, bublající basa a bicí co nemají konkurenci.
To je prostě heavy metal. "Don´t Worry" je nejpomalejší skladbičkou alba a opravdu nemusíte mít obavy.
Výtečnou atmosféru nepokazí a nic vám neuteče, protože další pecka "Big Twin Rolling" vás znovu osvěží.
Její rock´n´rollový nádech je skutečně osvěžující. Jednou kdosi řekl, že heavy metal je pořádnej
rock´n´roll. Možná to byl Lemmy, už nevím, ale něco na tom bude. A tento song je toho důkazem.
Rock´n´roll je prostě nesmrtelnej! Pátá "Hold on" trochu uklidní, ale její rytmus je opět velmi
působivý. Stejně jako příběh vyprávějící o dívce Jenny, která žila spokojeně ve svém dokonalém malém
domově, než potkala Billyho a ten jí ukázal svět z druhé strany. Uviděla v něm něco, v co uvěřila.
Nenašla však v otci pochopení. Vyhodil jí, nepochopil, že ho opravdu miluje. Ale ona prostě
vydržela... a pointa? Držela se toho co má ráda. Takže jestli to tak cítíš, jdi za tím... drž se toho
- "Hold on".
"The Great White Buffalo" je další úžasný song s odkazem na minulost indiánského světa.
Hlasy z jejich duchovního světa volají indiánský národ z posvátných pohřebišť do věčných lovišť.
Kmeny Cherokee a Navaho volají národy k jednotě. Abychom my všichni byli jedno. Už i staří indiáni
věděli, že jsme jedno... Skvělý koncept skladby doplnil nezaměnitelný projev Biffa Byforda.
O úvod sedmé "Demolition Alley" se postarali baskytarista Nibbs Carter a bicmen Nigel Glockler.
Rytmický nástup, který se pozvolna rozjížděl v jemný heavy sound, jak jsme u Saxon zvyklý.
Ve "Walking Through Tokyo" překvapily zajímavé sbory hned v úvodu a přivítaly nás v dobách, kdy
Šógunové, co by vojenští regenti císaře a Samurajové známí svou oddaností, pro které byla vždy
nejdůležitější čest, něco znamenali. Chrámy v posvátných horách, kouzla v zemi Jade (ozdobný
kamen používaný dost často ve východních zemích - pozn. autora) a třeba i Gejši vychovávané pro
jediný účel. Devítka "Give it all away" se zařadila mezi další příjemné oddechovky, které z pera
těchto veteránů britského heavy metalu jsou prostě k nezapomenutí. "Yesterday´s Gone" - opět
bezchybná rytmika v úvodu. Příjemné kytarové vazby. Uvolněný vokál. To jsou lákavé atributy pro
bezvadný poslech. Každý se někdy probudí a je rád, že včerejšek je pryč a co pak v případě,
když procitne v jiného člověka, pochopí lži kolem sebe a přes noc se z něj stane jiný člověk,
už není to "dítě" ze včerejška. Tato skladba byla poslední, která mohla zaznít na tomto albu.
Playlist sestavený z deseti skladeb, na kterém je cítit, že Saxon jsou stále v plné síle... 18.9.2011 (powerhome [9/10])
