O skupině SAXON se toho napsalo už spoustu. Proto pokládám za zbytečné se více
rozepisovat o jejich vzniku či personálních změnách. Ta nejdůležitější změna, která hned
změní výraz kapely ovšem nenastala. Frontman Peter "Biff" Byford je stále za mikrofonem a
pěje davům šlángry této legendy NWOBHM.
Nejsem odtud, takže se předem omlouvám za svou češtinu, při které se občas ztrácím.
Některé slovní obraty a vazby slov jsou pro mě samozřejmé a některé se prostě vymykají
pravidlům českého pravopisu a nebo to tzv. bije do očí. Říká se, že nikdo nejsme dokonalý.
Možná je to pravda, ale já si to nemyslím, protože každý jsme ve své podstatě jedinečný.
Jen u některého jedince to trvá poněkud déle, než to vyplave na povrch. Svět se mění a lidé také,
ale koncept hudebního světa skupiny Saxon zůstává stejný. Od první desky byl jejich základním
kamenem NWOBHM. V nepřeberném množství jejich alb patří "Strong Arm of the Law" z roku 1980 mezi mé
nejoblíběnější. Zajímavostí této desky je, že vyšla na podzim stejného roku, co "Wheel of Steel"
na jaře. Dvě desky v jednom roce, aniž by se jednalo o výběr, se v heavy metalu moc nevidí.
Každopádně se tak stalo a "Strong Arm of the Law" téměř zastínilo svým výbušným konceptem album
"jarní". Slovo téměř je použito záměrně, protože "Wheel of Steel" dosáhlo pátého místa v žebříčku
UK a "Strong Arm of the Law" místa jedenáctého. Není to ovšem jen otázka komerčního úspěchu,
ale i věc názoru a pohledu na celý koncept alba. Kdekdo by se mnou nemusel souhlasit, ale já mám
"Strong Arm of the Law" raději.
Otvírákem této desky se stala skladba s impozantním názvem "Heavy Metal Thunder", která se stala
na dalších 30 let heavy metalovou hymnou této skupiny. Povinná skladba koncertních playlistů.
Následující "To Hell And Back Again" pokračovala ve svižném tempu. Riffy Grahama Olivera a Paula
Quinna rozřezávaly hustou scenérii heavy metalového prostředí. Úplně jsem cítil ten příliv čerstvé
energie. Naprostej vodvaz. Třetí a titulní "Strong Arm Of The Law" navodila lehké uvolnění před
další peckou "Taking Your Chances". I po tolika letech to má své kouzlo. Nabité ohromnou energií
a se zdviženou paží chuť vyřvat do světa: FREEDOM !!! Pátá "20.000 Feet" se pod útokem kytarových
riffů 80.let vydává na let, který boří zvukové bariéry v prostoru, kde všechny starosti mizí.
Při skladbě "Hungry Years" jsem si vzpomněl na své období hledání. Byl jsem "hladovej" po všem,
co vyšlo a kde zazněly kytary. V sedmé "Sixth Form Girls" se dozvídáme něco o způsobech lásky,
pití, nočních flámech, kdy holky randí s kluky. Je jim šestnáct, utíkají ze škol a každá si chce
vybrat. Energická a svižná záležitost, která nenechává nikoho na pochybách o čem to vlastně je.
No a naposled to nejlepší. I tak by se to dalo napsat. Protože závěrečná "Dallas 1 PM" je skutečně
hudební lahůdkou této formace, která na svých koncertních playlistech tuto skladbu také nevynechá.
Úvodní rytmický základ basy a bicích žene skladbu vpřed. Poté se přidávají kytary, kde každá má
svůj úkol a dohromady předvádějí neuvěřitelnou parádu sehranosti. Typický vokál Biffa Byforda
nám pak vypráví příběh o dni, kdy byl v Dallasu v 22. listopadu 1963 zastřelen prezident USA
John F. Kennedy. Událost, která absolutně šokovala celý svět a hlavně Ameriku, když její prezident
byl před davy svých obdivovatelů ve svém autě zastřelen.
Tímto songem Saxon uzavřeli velmi solidní album a s přihlédnutím na rok, kdy se LP natáčelo a
jaké byly možnosti studií té doby si myslím, že deska je opravdu výborná a patří do klenotů
NWOBHM. 9.9.2011 (powerhome [10/10])
