Navázat na předchozí album, které je opravdu výborné, není vždy jednoduché.
Může se stát, že kapela své následující album ponechá ve stejném duchu nebo se pokusí
o zdařilého následovníka. V tom horším případě se výrazně odkloní od své dosavadní tvorby
a pak se svět nestačí divit. Jako příklad bych mohl uvést album jejich amerických kolegů Metallica
"St. Anger" neboli "Angrešt", které nemálo posluchačů totálně zaskočilo.
Byť je to jedna z nejkomerčnějších metalových skupin všech dob, tenhle angrešt byl opravdu hodně
kyselej... Nebo album "Jugulator" od heavy metalových veteránů z britských ostrovů Judas Priest.
Taky dost divně ochucenej "Jogurt". Ve všech třech případech tyto skupiny spojuje zajímavý fakt,
příchod nového člena. Ačkoli zde není žádná časová posloupnost a v případě New Yorských Anthrax
se nejedná o nějaký letošní reunion, tak jejich album "Sound Of White Noise" z roku 1993 nebyl
žádný nepovedený výstup, naopak šlo o velmi zajímavé "znovuzrození" thrash metalové party, která
patří v současnosti do známé koncertní "Velké čtyřky".
Push the PLAY! ...a nostalgické vzpomínky ožívají.
Šumění z rádia, post-apokalyptické zvuky. To všechno je úvod, který vystřídaly kytary.
Zasekávačky v načasovaném tempu a impresivní hlas nového frontmana Johna Bushe.
Tak to byl otvírák "Potters Field". Jako dvojka se nám představila rytmická "Only".
Svým výrazem by mohla udělat radost všem milovníkům tohoto žánru. V "Room For One More"
ukázali Anthrax, že stále mají na první ligu. Kytary a rytmus bicích, který se mi vryl do paměti
hned v úvodu této parádní skladby. Velmi příjemná a svižná groove paráda.
Lehká vybrnkávačka jakoby předvoj nekompromisního songu "Packaged Rebellion", který nám během své
délky připravil nejedno překvapení. Pátá skladba "Hy Pro Glo" plynule navazuje na skladbu předchozí.
Jak by řekl soused Arnošt: "Tenhle thrash groove miluju!". Je to opravdu neortodoxní skladbička
plná zvratů a přechodů vracející se nakonec v jeden předem daný rytmus. "Invisible" svým energickým
přínosem nebyla zas tak neviditelnou, jak se zdála. Byl to odvaz na plno, kde se skřípavé hlasivky
Johna Bushe rozpínaly, jak jen to bylo možné. Asi nejzajímavější skladbou byla "1000 Points of Hate".
Opět výtečná zasekávačka v rytmu, který mě opravdu rozhýbal. Výborná záležitost. Osmá "Black Lodge"
zapadla do trojlístku thrash metalových kapel, které na svých deskách daly prostor pěkným baladám.
Po Metallice a Testament to byly i oni. A že to byla fakt úžasná skladba nelze pochybovat.
(Ke spolupráci na této skladbě přizvali ke spolupráci Angela Badalamentiho, amerického filmového
hudebního skladatele - pozn. autora).
"C11 H17 N2 S Na" byla hutná záležitost s příchutí thrash-crossoverové nálady.
Téměř stejný duch se odehrál i v desáté "Burst". Na závěr si pak Anthrax připravili zajímavé
uklidnění všech emocí a jejich "This Is Not An Exit" je jakýmsi rozloučením s kytaristou Danem
Spitzem, který po této desce Anthrax opustil...
Myslím, že tato deska byla hodně zajímavé dobrodružství pocitů a nálad, které se projevilo na všech
skladbách "Sound Of White Noise". I přesto jsem přesvědčen, že toto album patří do thrash
metalového univerza. 2.9.2011 (powerhome [9/10])
