Je mi smutno, jak už mi hodně dlouho v souvislosti s muzikou nebylo.
Mohl bych začít tento článek hysterickými výkřiky typu "prodám nové CD, 100%stav, po dvanácti
posleších" či "MORBID ANGEL - 6.6.2011 R.I.P.", ale raději jsem si dal čas, provětral
hlavu a nechal vychladnout emoce. A zůstal smutek a rozladěnost. Je v životě pár jistot,
na které by člověk vsadil prakticky cokoliv, a které když padnou, zanechají v jedinci pocit
těžkého zklamání a neschopnosti uvěřit změně faktu. A v případě srdcové záležitosti to platí
dvojnásobně. Ano, opravdu nikdy bych nevěřil, že tato legendární ikona a kultovní kapela Morbid Angel
může přijít s TAKOVOU deskou, navíc po 8 letech čekání! S deskou, která je nudná, zbytečná,
nejenže nebaví, ale velice často až prudí, která je, nebojím se říci, ostudná. A která dává
jasně najevo několik skutečností.
Tou první je to, že skončila jedna epocha. Epocha, kdy stylu zvanému death metal skoro
čtvrt století vládli králové, kteří byli esencí čistoty stylu a erbem jeho ryzosti a životaschopnosti.
To vydáním novinky "Illud Divinum Insanus" padlo a trůn zůstal opuštěný a prázdný, a jestli na něho
někdo v budoucnu bude mít tu čest usednout, bude už jen kralevic. A je neuvěřitelné, že k tomu
došlo takovým způsobem. Další potvrzenou skutečností je fakt, že návrat Davida Vincenta byl fatální
chybou, která morbidnímu anděli spálila křídla a zadusila ho. Ať si každý myslí, co chce, ale nikdo
mi nevymluví, že tenhle narcisní egoista je v současnosti pro Morbid Angel pohromou (v bookletu
titulovaný dokonce Mr.). Kapela a její managment sami nejlépe znají pravou příčinu jeho návratu,
vnucuje se však myšlenka, že není vše čisté a v pořádku, když někdo v roce 1996 komando opustí pro
rozdílnost v názorech lidských i hudebních a v roce 2004 se vrátí, aniž by se v něm cokoliv z toho
změnilo, a poznamená takovou měrou chod seskupení. Od Vincentova reunionu je Morbid Angel jen
vlastním revivalem bez invence a jak se zdá, leader Trey Azagthoth ztrácí své dominantní a vůdčí
postavení v kapele. A právě s Azagthothem souvisí další nepříjemné zjištění a další z potvrzených
skutečností a to, že tenhle sympatický a inteligentní chlapík umělecky vyhořel a možná i proto ruku
v ruce s Vincentovým podílem na tvorbě nový materiál zní tak, jak zní. O to více zaráží, proč
tedy nová deska vznikla, zvláště když je evidentní, že nehrozila potřeba uvolnění tvůrčího přetlaku
a ještě k tomu byl ze zdravotních důvodů mimo hru další veledůležitý člen Pete Sandoval. A možná
je lepší ani do zákulisí moc nevidět...
A tak jediné, co se nezměnilo, je dodržení tradice spojené s pojmenováním alb podle abecední
návaznosti. Po vložení kotoučku do CD přehrávače se na napjatého posluchače vysypou první dva
tracky a od té doby už nic není, jak bylo. Sterilní a nudné intro "Omni Potens", které má
atmosféru asi jako tvorba Therionu v posledních letech, se dá ještě přežít, ale pak se spustí
paskvil pojmenovaný "Too Extreme!" a je zle. Instinktivně saháte po bookletu, zdali jste
vložili správné CD, ale to už v nesmyslném a odpudivém pseudo techno rytmu poznávate Azagthothovu
kytaru a ke svému zděšení se utvrdíte v tom, že opravdu právě posloucháte nový Morbid Angel.
Přátele, bez přehánění je to opravdu hrůza a děs. Tahle "skladba" odhaluje vlatně základní
problém celé desky. Tím je snaha o údajnou inovaci výrazu kapely, experiment a hledání nových a
neprobádaných teritorií extrémní muziky (už ne death metalu...), jenže kámen úrazu je ten,
že Morbid Angel nic neobjevili, vždyť podobných hybridů death-rock-industriálů a já nevím čeho
všeho jsou tuny, tak jako interpretů těchto výrazových prostředků na rozdíl od Morbid Angel šikovně
využívajících a už od devadesátých let tvořících kulisu mnoha rockových klubů. Navíc práce s těmito
otřelými a profláknutými prvky je v případě floridských nešťastná a jejich zakomponování do tvorby
zní nepřesvědčivě a hlavně vede k výslednému rozpačitému efektu, a působí trapně a neskutečně nudně.
Poslouchat kapelu v těchto fázích je doslova utrpení. Jak jsem zmínil, na hranici poslouchatelnosti
nahrávku drží jen Azagthothové charakteristické riffy a beglajty, na vysoké úrovni zůstaly také
jeho sóla, to vše je však pouze řemeslně dobře odvedená práce, oživení a nápady bych směřoval
spíše právě sem. Ale zpět k skladbám samotným. První skladbou, kde lze Morbid Angel identifikovat
bezpečně, je "Existo Vulgore", která jakožto upoutávka na netu oficiálně kolovala už nějakou dobu
před vydáním desky a která je pohříchu možná nejlepší skladbou desky a patří mezi 3-4 skladby,
které snesou trochu přísnější měřítko. Žel i zde se nedočkáte ničeho, co by zavánělo příchutí
něčeho nového a v případě Morbid Angel neslyšeného, takže když už konečně příjde to, co od morbiďáků
očekáváte, tak vám předloží jen vyluhovaný extrákt z minulých desek, hlavně pytlíky s aromá alba
"Heretic" projdou varem povícekrát (jen s odlišným zvukem...). Čtvrtá v pořadí "Blaade for Baal"
je jednou z těch čtyř, které by se daly nazvat jakýmsi standardem skupiny, kde za vypíchnutí
stojí opět hlavně Treyova sóla. Jede se v klasickém rychlém tempu, "náhradní" bubeník Tim Yeung
dostává příležitost se trochu ukázat, přesto se nemohu zbavit dojmu, že se na této desce při
nahrávání musel docela nudit a zdaleka nedostal příležitost předvést své přednosti, jako např.
v Divine Heresy. Když už jsme u personálního obsazení, druhého kytaristu Destructhora nijak
nezmiňuju z důvodu, že jeho hudební přínos pro vznik desky jsem neodhalil, o Davidovi Vincentovi
jsem už svůj názor napsal. Jeho průměrný vokální i hráčský potenciál je myslím znám. Takže po dvou
standardkách máme pátou v pořadí "I Am Morbid" a i poslední zbytky naděje jdou do hajzlu.
Jakože rockové pojetí skladby nezastře absenci nápadů a pocit trapnosti nevyváží ani kvalitní
řemeslná práce Azagthotha. Za zmínku stojí i textová stránka alba, která nejen v této skladbě je
mírně řečeno rozpačitá, a tak jako v téhle halekačce je zarážející (alespoň pro kapelu formátu
Morbid Angel). Přiznám se, že při prvním poslechu jsem to na tomto místě vzdal, šel si pustit
"Formulas.." a nevěřícně se vyrovnával s tím, že doby, kdy tvorbu Morbid Angel zdobila specifická
aura tvořená hlubšími texty, hudební nápaditostí a originalitou (o živočišnosti a síle ani nemluvě),
je nenavrátně pryč. A zase zpět k novince. To už jsme v polovině alba. Šestka "10 More Dead"
pokračuje v nastoleném trendu zbytečných skladeb, kterou kdyby natočil jiný interpret,
tak po ní možná nikdo ani neštěkne a i u Morbid Angel po nějaké době upadne do zapomnění...
Přichází chvíle ještě těžší. Další nehorázně nudná pič...na s názvem "Destructos Vs. the Earth /
Attack" je už opravdu zkouškou i pro ty nejotrlejší. Moc bych se nedivil, kdyby nejen u těch
nejortodoxnějších to byla zároveň písnička poslední, kterou z alba slyšeli. Treyi, jak jsi mohl
tohle připustit!? Tady by někdo opravdu za svůj "inovativní" přínos pro tvorbu nového materiálu
zasloužil řemenem přes kule. Pak přichází poslední ze světlejších momentů desky, dvojice skladeb
"Nevermore" a "Beauty Meets Beast", které zase na chvilku dají vzpomenout na Morbid Angel,
i s oním pocitem deja-vu, že takhle to tu přece už bylo. No, a závěrečné dva tracky
(záměrně nepíšu skladby, tohle pojmenování by v tomto případě byl nemístný přepych) "Radikult"
a "Profundis - Mea Culpa" svou nevýrazností, infantilitou a prostotou člověka dorazí úplně.
Pak už je utrpení konec.
Je neuvěřitelné, že na tohle jsme čekali 8 let a že za tu dobu kapela nedokázala složit materiál,
kterým by přesvědčila o oprávněnosti tak dlouhého čekání. Navíc zpochybnila důvod své další
existence, poskvrnila to, co za dobu své kariéry vytvořila, a já prosím, aby to už zabalili.
Chci je mít ve svém srdci jako nejpřednější tvůrce a leadery stylu, jako autory nejlepší death
metalové desky všech dob - "Altars of Madness", kultovních a nesmrtelných alb "Blessed Are the Sick",
"Covenant", "Domination", vzpomínat na Tuckerovou éru zdobenou veledíly "Formulas Fatal to the Flesh"
či "Gateways to Annihilation", na doby, kdy byli silní, důvěryhodní a opravdovými králi.
Trůn zůstal prázdný a přes neskutečné množství kvalitních deathových kapel, ať už starších či služebně
mladších, nikdo nebude už takovým charismatickým a osobitým panovníkem, jakým Morbid Angel byli.
Díky i za tisíce kapel, které jste ovlivnili, a už nic netočte, morbidní andílci. R.I.P.
P.S.: Prodám nové CD Morbid Angel - "Illud Divinum Insanus", 100% stav, 12x hrané. 8.6.2011 (prepil [4/10])
