Druhé album německé kapely se sympatickým názvem Necros Christos může být příjemným
tipem např. pro ty, kdo chtějí strávit večer při svíčkách o samotě, uvolnit své tělo
i mysl, nebojí se temnější atmosféry, doteku kouzla starých civilizací a cítí se fajn
u death metalu nesoucím se v poklidně valivém, až pomalém a hypnotizujícím tempu, a jemuž
by asi nejvíc slušel přívlastek okultní. Titul "Doom of the Occult" byl netrpělivě očekáván těmi,
kteří propadli kouzlu debutu "Triune Impurity Rites", a kterým se občas zasteskne po atmosféře
starší tvorby rouhačů Acheron nebo po chorobných tahavých pasážích Incantation.
A s radostí lze konstatovat, že i na své druhé plnohodnotné desce najdeme to, co od
těchto maníků zajímajících se o okultismus a hermetismus očekáváme.
Opět se posluchači dostane koňská dávka zatěžkaného a hutného materiálu, který oproti jedničce
místy přechází skoro až do doomových pasáží, které magnetizují mysl a vytváří bohatý prostor
pro fantazii. Tu ještě podpoří pro tvorbu kapely typické intermezza/preludia (Chrámy/Brány),
které určitě stojí za zmínku, protože ať už svým hudebním charakterem či délkou jsou vlastně
samostatnými plnohodnotnými tracky a nachází se mezi všemi skladbami, někdy i dvě po sobě, a podílí
se na atmosféře alba mírou vrchovatou. Ano, atmosféra, to je alfa a omega celého díla i Necros
Christos. Jak už bylo zmíněno, nálada je postavena na střednětempém až pomalém deathovém základu,
na někdy až minimalistické stavbě riffů, skoro až obřadně vybouchávaném rytmu bicích kotlů.
Nádherně hluboký hrdelní projev zanechává stopy v šedé kůře mozkové, občas se objeví i vkusné
tíživé kytarové sólo, ale žádné technické exhibice se nekonají. Aranže skladeb jsou spíše jednodušší,
ovšem vše má své opodstatněné místo a je přesně tam, kde má být a podřízeno celku.
Ten připravenému a správně nalazenému posluchači může přinést opravdu vyjímečné hluboké zážitky,
při kterých ztratí pojem o místě i o čase. A to je celkem důležité, protože tady si na sebe kapela
poněkud upletla bič. Délka přesahující 73 minut může být pro nepřipraveného vražedná a pro první
poslech na jeden zátah prakticky nezkousnutelná. Což je problém, protože materiál je potřeba opravdu
naposlouchat a dostat se do něho, aby se dostalo kýženého výsledku. Sám zas sebe můžu říct, že s délkou
alba problém nemám a když po pátém poslechu cd skončilo, říkal jsem si "už?". Ovšem uznávám, že
to chce trpělivost. K celkovému pozitivnímu dojmu přispívá i skvělý cover a zvuk.
Co dodat? Necros Christos jsou poněkud vyjímečným jevem nejen na německé scéně
(tam se podobně laděných spolků opravdu moc nenachází), a to i svým tématickým zaměřením,
nějaká masová základna fanoušků asi taky nehrozí, ale ti, co kouzlu kapely propadnou,
věrni zůstanou a rádi se budou nejen k této placce vracet. Tak třeba někdy při svíčkách... 31.5.2011 (prepil [9/10])
