Na tuto desku jsem čekala celá natěšená už od chvíle, co bylo k dispozici první info.
Jak by taky ne, finští NORTHER se řadí mezi moje oblíbené "kindergarten metal bands",
pro které mám takovou slabost, a jejich nejnovější placku jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít,
už jenom proto, že mě zajímalo, jak dopadne jejich první počin bez kytarové a vokální
zlatovlásky Petriho Lindroose.
Album začíná poměrně energicky, stejně jako do této doby snad každý northerovský počin,
a počáteční skladba nese příhodný název "Through It All". Chlapci se s tím nemažou, žádné pomalé
intro na navození atmosféry, pěkně kolenem do kulí hned zkraje. Sloka slušná, sem tam nějaké
to zvolnění na melodii, v pořádku - i když nevím, jestli byl opakovat zdvih dvakrát za sebou s tím,
že až na poslední pokus se přechází do refrénu, úplně nejlepší nápad, ale budiž. V podobě
zmiňovaného refrénu ale přichází sprcha a ne zrovna teplá.
Kde je Kristian Ranta?! Ano, člověk by málem zapomněl, že NORTHER si pořídili nového frontmana,
imperanonského všeuměla Aleksiho Sihvonena, který hravě zastane i čistý vokál.
Dobrá, s nevolí připouštím, že tak špatně to nezní, ovšem sem tam vložené čisté zpěvy
zmiňovaného druhého kytaristy byly minimálně pro mě jedním z hlavních znaků NORTHER, tudíž mi to
nešlo tak úplně do uší. Ale co, uklidňuji se, tohle byl teprve otvírák, počkáme si dál.
Následuje druhá věc "The Hate I Bear". To je zrovna věc, kde se mi Aleksiho vokál v čistých
partech líbí, ač si nedokážu vysvětlit proč. Je docela chytlavá a především po dobrém otvíráku
slušně umístěná. V textu je dobře znát Rantův rukopis, nepříliš veselá, ale nijak moc ukecaná
záležitost. Celkově se jedná o velmi slušnou skladbu.
"Truth" je třetí skladbou na albu. Z hlediska objektivního se nejedná o žádný propadák, ale já
osobně ji nemusím. Taková podivně načasovaná, ani pomalá, ani rychlá, jako kdyby samotným
hudebníkům nebylo jasné, jakým směrem se bude ubírat. Nemůžu za ni dát vyložené mínus, ale na plus
u mě nemá.
"Some Day" je první skladbou z Circle Regenerated, která se mi opravdu hodně líbí.
Možná na tom má podíl výrazně zakomponovaný klavír, možná i chytře postavený refrén, ve kterém
konečně uslyšíme Kristiana Rantu. Nedá se zařadit k těm úplně pomalejším, ale v tomto případě to
vůbec nevadí, protože z ní dýchá ta rozpačitá melancholie, pro NORTHER tak typická, která by dokázala
dostat slabší povahy do kolen. Také mě v této skladbě překvapila velice příjemná akustická pasáž,
která ji ale bohužel i ukončuje bez nějakého většího oživení, což je pro mě jediná výhrada vůči
této skladbě.
Následuje singlová "Break Myself Away". Podle mě byl vynikající nápad ji vydat jako singl,
protože z této skladby jsem jednoduše nadšená. Všechno sedí, jak má, nic nepřečnívá, nic nechybí.
Navíc Aleksi předvádí velmi zajímavou práci s hlasem, takže za mě jednoznačné plus.
"Believe" je trochu jinak postavená než ostatní skladby, ale je u mě zhruba na stejné úrovni jako
"Truth", takže k ní zřejmě nemám co dodat, i když možná k ní mám o ždibíček kladnější vztah než ke
třetí skladbě.
"Falling" se zdá být možná trochu vykrádačka o pět let starší "Omen", ale není tomu tak,
rozhodně ne úplně. Jedná se o pěknou metalovou baladu, opět se v ní projeví hlas obou zpěváků.
Není vlastně ničím zajímavá, ale rozhodně je příjemná na poslech.
"We Do Not Care" je celá spíš odzpívaná než odscreamovaná, ale minimálně jako experiment to
nezní špatně. Průměrná vypalovačka, která neurazí, ale žádnou díru do světa s ní neuděláte.
"The Last Time" je posledním songem, kde se objevuje i jiný vokál než ten Aleksiho. Je docela
slušná, nicméně bohužel opět ničím zajímavá.
Poslední skladba "Closing In" uzavírá celé album a platí o ní zhruba to, co o posledních
pěti (možná s vyjímkou "Falling"), z čehož si můžete udělat obrázek.
Circle Regenerated není špatné album, ale není ani nijak zvlášť světoborné. Rozhodně to není
jedna z placek, kterou bych měla chuť si poslechnout znova, každopádně ne celou najednou.
Nacházejí se tam muzikantské klenoty, ale většina toho je až příliš zoufalá vata. První polovina
je slušně nadupaná, ale v druhé albu poněkud dochází dech. Navíc to celé nějak postrádá život,
nějakou jiskru.
I přesto album ale řadím do nadprůměru s tím, že po hudební stránce jde o prima oddechovku
a není od věci si ji poslechnout, i kdyby jenom z čiré zvědavosti, jak že to vlastně NORTHER
dnes hrají. Pokud si budu chtít tuhle kapelu poslechnout, nejspíš sáhnu po starších věcech, ale to
prakticky u všech kapel - takže berte, nebo nechte ležet. Ale spíš berte. Už jenom proto, že je to
prostě hezké. 20.5.2011 (Lobelie [7/10])
