ASPHYX - Death... The Brutal Way (2009)

Když holandští death metaloví veteráni Asphyx ohlásili svůj návrat na scénu, jednalo se pouze o několik show. Ty skončily úspěchem a pánové začali pomalu tvořit materiál pro novou desku. Navíc poté, co se do sestavy vrátil po patnácti letech legendární zpěvák Martin Van Drunen, bylo na úspěch zaděláno. Fanoušky dlouho očekávané album "Death... The Brutal Way" spatřilo světlo světa v červnu roku 2009. Při pohledu na přebal desky si říkám, že výstižnější už být nemohl. To ještě nevím, do jakého pekla mě tahle brutální cesta dovede. Pouštím album a okamžitě mě uzemní všem dobře známý Martinův vokál. Takový rozjezd jsem opravdu nečekal. Žádné intro, ale rovnou těžkotonážní masakr té nejvyšší kvality. Skladba "Scorbutics" se nese ve středním, ale i rychlejším tempu. Nechybí precizní kytarové vyhrávky Paula Baayense, které musí každého posluchače nadchnout. Neuvěřitelný sound mě doslova zabíjí. Druhou skladbou je "The Herold". Opět výborná vyhrávka na rozjezd, parádní riff celé skladby. Bicman Bob Bagchus nás masíruje s neskutečnou přesností. Van Drunen štěká jako zamlada, pomalá pasáž s kytarovým solem jen dokresluje neskutečnou atmosféru. Následuje "Bloodswamp", která má sice pomalejší rozjezd a několik dalších pasáží, ale i tak hutný zvuk válcuje vše okolo sebe. Další věcí je titulní skladba "Death... The brutal Way" a má neuvěřitelný nástup. Martinův skřek, Paulova vyhrávka a pak už neuvěřitelná palba, která na chvíli ustane zhruba v polovině skladby. To je však pouze klid před bouří. Závěrečná pasáž opět působí jako rozjetá jednotka tanků ničící vše, co jim přijde do cesty. S následující skladbou "Asphyx II (They Died As They Marched)" se dostáváme do poloviny alba. Opravdu pomalá skladba s hutným zvukem je jako vystřižená z nějakého hororu. Asphyx tohle opravdu umějí. Atmosféra neuvěřitelně houstne. Ale to již jsme na válečném bojišti plném kráterů od dělostřeleckých granátů. Skladba "Eisenbahnmörser" výrazně přidává na tempu a Van Drunen nám tady dokazuje silou svého hlasu i sílu dělostřelectva za druhé světové války. Následuje "Black Hole Storm", která opět krátkým intrem a pomalou pasaží dostává patřičnou atmosféru. Pak už následuje opět valivý death metal připomínající buldozer, který rovná vše se zemí. Refrény jsou opět v pomalém tempu. "Riflegun Redeemer" je další z klasických vypalovaček Asphyx. Kytarové vyhrávky, smršť, která smete vše kolem sebe. Předposlední a zároveň nejdelší skladbou z celé desky je "Cape Horn". Opět parádní atmosféra, tězké riffy masírují sluchovody téměř sedm minut. Poslední hřebík do naší rakve zatluče instrumentálka s více než výmluvným názvem - "The Saw, The Torture, The Pain". Ta se svou záhrobní atmosférou jen završí výborné album. Asphyx na této desce předvedli perfektní práci a dokázali, že jejich návrat nebyl rozhodně zbytečný. "Death... The Brutal Way" se musí líbit všem, kdo mají rádi old school death metal, staré Pestilence či Bolt Thrower. 14.3.2011 (Thrashator [10/10])