IMPIETY - Worshippers Of The Seventh Tyranny (2011)

Impiety, toť pro mne do jisté míry synonymum slova ortodoxní. Už přes 20 let rozsévají kolem sebe zlo, nenávist, blasfémii a neústupnost, nedbaje výrazové archaičnosti a opakování opakovaného. Tento postoj může být svým způsobem sympatickým, je však nutné dbát na to, aby se z oddanosti nestala zaslepenost, nezabřednout do močálů monotónnosti a nezáživnosti, do kterých zabloudilo už tolik "pravověrných", a dokázat se na svou tvorbu podívat i s odstupem a kriticky. Nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že singapurští smrtonoši Impiety i přes počet vydaných nosičů a délku svého působení na scéně nepatří mezi ty, které zná většina a kteří by se těšili většímu masovému zájmu fanoušků. To se může změnit třeba i díky albu "Worshippers of the Seventh Tyranny",které vyšlo začátkem letošního roku a které je podle mne nejvyzrálejším produktem z dílny snědých rouhačů a možná i potřebným oživením v jejich dosavadním snažení. Ona totiž předchozí tvorba Impiety vůbec není špatná a má své kvality, které ocení každý příznivec black/deathového obskurna, na straně druhé musíme objektivně přiznat, že nijak zvlášť nevyčnívá ze standardu žánru. Probíraná novinka je však už trochu jiným šálkem černé kávy, třeba už jen tím, že album je v podstatě jediná skladba a to přímo vyžaduje ze strany interpreta naložit s materiálem tak, aby při jeho délce nenudil, nepodsouval myšlenky o bezdůvodném omílání jednoho motivu a přinesl dostatek nápadů, které zaujmou, a po poslechu desky (skladby) si posluchač řekl, že autor zvolil správnou formu vyjádření. Svého času se s realizací takového rozhodnutí výborně popasovali např. Edge of Sanity na jednotrackovém díle "Crimson" či Green Carnation na mistrovském opusu "Light Of Day, Day Of Darkness". Ovšem zatímco tyto desky nabízí kompozice složené s důrazem na pestrost a variabilitu, ať už hudební či emoční, Impiety na to jdou z jiné strany. Nesází na časté změny temp, přílišnou členitost a různorodost ani na komplikovanou struktůru celku, nýbrž se drží striktně základního leitmotivu a pracují výhradně s atmosférou, což je ostatně nejsilnější stránka singapurských. Toho dosahují jednoduchou, ale účelnou metodou občasného zvolnění (což je oproti minulosti vítané zpestření), zařazováním patřičných meziher podpořených občasnými smyčkami, a hlavně těmi krásně temnými až hypnotizujícími melodiemi. Celek jako takový nenudí, což je vlastně základ úspěchu, a dokáže člověka pohltit i při opakovaných posleších. Čímž se dostávám k přesvědčení, že Impiety udělali krok tím nejlepším směrem (což je pochopitelně můj subjektivní pocit, se kterým nemusí leckdo souhlasit) a uvidíme, jak si povedou dál. Nové EP "Advent of..." vydané před dvěma týdny může leccos napovědět... 4.3.2011 (prepil [8/10])