Tato recenze je jen snaha přiblížit mé oblíbené britské válečníky mladým,
kteří by je snad neznali. A tak to prosím berte.
Kolečko se začíná otáčet v přehravači. Hukot přilétajících letadel a začíná nálet na vaše smysly.
Kdo neuteče, skončí zasypán bořícími se zdmi "Contact - War Out". Bojiště se otevřelo.
Přesnost střely vypálené skrz optiku ruského Dragunova. A jakoby se nad bojištěm začali snášet
bílé čepečky spojeneckých padáků přichází "Inside the Wire". Kytary zpomalí tak, že si začnete myslet,
že už to snad nejde víc. Vzdáváme čest! Je tu "Honour" a my ihned tušíme, že ten, komu se tu klaníme,
už není mezi živými. Naprosto minimalistické a úchvatné. Kytarový riff a jemné šuškání bicích.
"Suspect Hostile". Kratičký oddech a velitel žene vojáky zase dál. Rytmika se valí, místy jen převaluje
a kytara vykresluje melodickou linku. Zpěvák Dave Ingram ani o krok neuhne ze svého výrazu. Nepatrné
zvýšení rychlosti tak, jak je to potřebné pro "7th Offensive". Kytara navozuje náladu a přidává se
strojově přesná rytmika, která vše valí před sebou. Jemné kytarové trylky a zpěvák odříkávající svou
bojovou mantru. "Valour" - to je jízda tanku Crusader nekonečnou plání. Najednou se kola protočí,
basa zaburácí a ospalý střelec vidí v mlze proti sobě nějakou pancířem obehnanou mašinu "K-machine".
Kytara jen tak polétává nad dunící rytmikou a Davea snad nic na světě nedonutí změnit polohu hlasu.
Jakoby v chaosu se otvírá následující "A Hollow Truce". Jen pár vteřin a všechno dostane svůj řád,
než se stroj pomalu rozjede a nakonec i lehce přidá na rychlosti. "Pride" se zdá být přece jenom trochu
svižnější kousek, ale jen do chvíle než spustí Dave Ingram. Ten by snad i z juchaček Michala Davida
dokázal vykřesat ponurost a beznaděj. Lodní siréna, pár výstřelů a úlevné ticho. Teď jste si oddechli,
ale věřím, že brzy budete chtít s kamarády Bolt Thrower do dalších bojů.
Závěrem? "Honour-Valour-Pride" není deska pro každého, stejně jako Bolt Thrower. Pro někoho monotónní
kolovrátek, pro mnohé jiné kult. I když spodek jede celkem dost monotónně, vězte, že i tak do vás
kytaroví snajpeři občas naženou pár přesně mířených melodických střel. Kdo má rád Obituaty,
Six Feet Under apod., ať neváhá. Pro mne jsou Bolt Thrower srdeční záležitostí a tak dávám 9 bodů. 7.2.2011 (steblohaf [9/10])
